Trygve Gulbranssen (1894–1962)

Knihu jsem už okomentoval u jednotlivých částí trilogie a tady tedy pouze stručně. Psychologie postav je nevěrohodná, popisované historické reálie místy dosti nesedí, popisy přírody i lidí jsou podivně prázdné a povrchní, celý text je plný "hloubavých" úvah, které jsou ale ve skutečnosti a ve výsledku poměrně jalové a celé se to šíleně táhne... Jen fakt, že běžně knihy dočítám, mi zabránil to odložit. Samozřejmě, ne že by mi to nic nedalo, ale to málo zase není tolik. Pokud hledáte naturalisticky drsnou knihu "ze severu", přečtěte si Bojerovi "Lidé u moře". Tohle je dvakrát tak dlouhé a přitom daleko hůře napsané... Ale co, kdysi jsem "Gulbanssena" zachránil z kontejneru na papír, tak teď poputuje do knihobudky... Celkový doje: 65%… (lisätietoja)

Poslední díl trilogie trpí stejnými neduhy, jako první dva. Psychologie postav je nevěrohodná, úvahy o Bohu, zásluhách či smyslu života dosti jalové a celé se to neuvěřitelně táhne... Nutno říct, že autor v popisované situaci asi vycházel z nějakých reálných charakterů a že se podobná neschopnost komunikace občas lidem přihodí a složitě s tím pak bojují, taky ovšem popisované stavy dosahují takřka patologické polohy. To všechno proto, že se autor snažil celou věc maximálně zdramatizovat. Díky tomu z ní ale udělal monstrum... Celkový dojem: 65%… (lisätietoja)

Mé výtky k první části trilogie trvají nadále. Děj se šíleně vleče a celé to psychologizování je dosti jalové. Autor se zjevně při psaní knihy velmi snažil se do svých postav vžít, oproti první části jsou postavy vykresleny propracovaněji, ale řekl bych že podobně člověk ve skutečnosti většinou neuvažuje. Popisované úvahy jsou šíleně literární. Reálně musí člověk především řešit "teď a tady", zvlášť jestliže žije na venkově... První díl druhé části trilogie je vcelku neskutečná selanka. Všechno v ní vychází, všechno se daří, lidé jsou krásní a ztepilí, starý Dag je větší a větší dobrák... Zajímavější to je ve druhém dílu, kde se pro změnu děje jedna tragédie za druhou. Tohle tragické psaní ale autorovi zjevně šlo o něco líp, lidé jednají pravděpodobněji a i zápletky jsou uvěřitelnější... Realita běžného života na venkově v té době byla ale ještě drsnější. Ze dvanácti dětí se běžně dospělosti dožily dvě nebo tři, ženy často umíraly při porodu nebo v šestinedělí, muži se často i díky nesmírně těžké dřině dožili pouhých čtyřiceti, padesáti let, hospodáři se často zadlužili i v případě že hospodařili moudře. Stačilo pár méně úrodných let, do toho požár stavení nebo úraz při práci... Celkový dojem: 65%… (lisätietoja)