Jan van Goyen : Úvahy o krajinářství

KeskusteluKlub knihomolů

Liity LibraryThingin jäseneksi, niin voit kirjoittaa viestin.

Jan van Goyen : Úvahy o krajinářství

Tämä viestiketju on "uinuva" —viimeisin viesti on vanhempi kuin 90 päivää. Ryhmä "virkoaa", kun lähetät vastauksen.

1Sandiik
Muokkaaja: tammikuu 6, 2010, 5:31pm

Díky za vyzvání k debatě o knize Emila Filly Jan van Goyen : Úvahy o krajinářství. Především musím napsat, že se mi tahle kniha hvězdičkami hodnotí nesmírně těžko. Tři hvězdičky není výraz mé kunsthistosické arogance nad knihou, kterou napsal malíř. Ten problém je složitější.
Dílo Emila Filly osobně cítím jako něco velmi blízkého a to včetně jeho díla teoretického či literárního. Problém vidím v tom, že Filla sám psal knihu ve snaze vytvořit teoretické, uměleckohistorické dílo. Pokud by otevřeně napsal, že je malíř a nikoli uměnovědec či teoretik, pak bych knihu rozhodně hodnotil jinak. On však sám sebe za znalce, odborníka a teoretika považoval. Často vynášel velmi příkré a mnohdy zcela nespravedlivé odsudky vůči lidem, kteří dle jeho soudu věci málo či špatně rozuměli... V knize obsažená kapitolka věnovaná Aloisi Rieglovi je z tohoto hlediska ještě relativně uctivě napsaná...
Právě proto si troufám knihu hodnotit jako uměleckou monografii, protože to je to, co se Filla snažil napsat. To, že se mu jaksi mimochodem (ostatně jako v každém jiném jeho "teoretickém" textu) pod rukama rodilo dílo plné velmi zajímavých a důležitých postřehů nejen o malířství, o způsobu čtení krajiny a krajinomalby, ale i o člověku a jeho místě a úkolu ve světě je velmi zajímavé a důležité. Filla psal stejně jako maloval - velmi živelně, bez konceptu, bez osnovy, bez toho, že by věděl čemu věnuje následující odstavec. V podstatě je to takový Hrabalovský proud. Nejsem vůči tomuhle faktu slepý...
Mluvil-li jsem v souvislosti s touto knihou o zajímavém fillovském studijním materiálu, není to z mé strany odsudek. Já přesně takhle tuto knihu chápu. (Jistě, že mě její čtení také těšilo a obohacovalo, a to přesto, že jsem ji četl primárně "jako studijní materiál")
Pokud se někomu podaří tuto knihu přečíst navzdory tomu, že sděluje úplně jiné věci než by čtenář mohl čekat... to je přece jen dobře. Svými pěti hvězdičkami jsi mě milý Jene nepobouřil, nýbrž příjemně překvapil. Na svém hvězdičkovém hodnocení ale nic měnit nehodlám. Prospěšné by ovšem jistě bylo, kdybych své důvody pro toto hodnocení rozepsal v té recenzi šířeji. Už kvůli tomu, že si Emila Filly a jeho díla opravdu vážím...

2Artran
Muokkaaja: tammikuu 5, 2010, 6:30am

Díky za odpověď a vysvětlení :-) Jsem rád, že nemusím uvažovat nad tím, co se Filla snažil napsat, ale pouze čtu "naivně" to, co napsal a obohacuje mne to… ;o) Ne, vážně. Opravdu si myslím, že je někdy dobré oprostit se od předsudků (a to myslím skutečně pouze jako prosté před-souzení) a brát knihu takovou jaká je a ne takovou jaká by snad být chtěla, měla... To je přeci vždycky diskutabilní (ostatně na toto téma doporučuji článek Jana Mukařovského Záměrnost a nezáměrnost v umění). A jestli je Filla i v ostatních svých textech stejně názorově zaujatý, jak píšeš, tak bych to o to více bral jako součást jeho naturelu. Ostatně často, když o umění píše umělec, bývá jeho styl velice svojský, protože je ovlivněn jeho tvůrčím vyhraněným nazíráním… Sám píšeš, že je to publikace plná důležitých postřehů. Nemělo by to být právě tohle, co "platí"? :-)

Post scriptum: Podnázev Fillovy publikace je Úvahy o krajinářství... ;-)

3Sandiik
Muokkaaja: tammikuu 6, 2010, 5:33pm

To "oprošťování" je složité. Já už například nedokážu koukat na obraz bez toho, že bych se jej zároveň nesnažil číst pomocí mých "uměnovědných brýlí". Prostě to nejde. Je to svým způsobem stejné, jako vidět text a nečíst jej. To dokáže jenom ten, kdo číst neumí a může se stát, že si díky tomu všimne i věcí, kterých by si jinak nevšiml. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že díky svým odborným znalostem a také zkušenosti s vnímáním obrazů z nich dokážu vytěžit více, než prostý laik. Pouze jsem přišel u tu "čistou radost" z umění. Možná je to málo, možná hodně, ale tohle je zkrátka něco za něco. Nelze mít obojí...
Pokud jde o ten podtitul, tak já o něm vím ;o) Mám pocit, že se v tomto ohledu stále vlamuješ do otevřených dveří.

4Sandiik
Muokkaaja: tammikuu 6, 2010, 5:42pm

K tomu, co jsem psal včera bych přidal ještě dvě poznámky, které mě napadly dneska v práci.
První poznámka se týká mého tvrzení, že kniha obsahuje mnoho zajímavých postřehů. Problém vidím v tom, že se mi materie té knihy jeví být v podstatě nezpracovanou, neutříděnou. Pokud knihu čteme "jako literaturu", tak to nemusí tolik vadit. V literatuře je probírání se textem, bloudění v odbočkách, hledání významů, ale taky krása slov, rytmus věty, jazykové hry atp. běžnou součástí, které námět obohacují a košatí jej.
Pokud ovšem knihu čteme jako teoretickou práci, tak už je určitý řád nutný, protože bychom se ve zmíněných odbočkách mohli snadno ztratit. Podstatné nám bude splývat s nepodstatným, pravdivé s nepravdivým, ověřené poznatky s "pouhými" dojmy.
V tomhle ohledu lze Fillovu knihu rozumně číst právě jen jako literaturu, případně jako sbírku chytrých postřehů, jež však musíme v textu nejprve objevit. Mám ale dojem, že autorovým záměrem opravdu nebylo ani jedno ani druhé, ale že zkrátka chtěl napsat teoretickou práci...
K tomu (což je ta druhá poznámka) je třeba dodat, že Filla (ostatně podobně jako celá řada jiných výtvarných umělců) celý život zápasil s určitým pocitem méněcennosti a v jistém směru i určitou osobní nevyzrálostí. V mnoha ohledech se i v dospělosti choval trochu jako malý kluk. Chyběla mu disciplína, sebekázeň, trpělivost, určitý pocit odpovědnosti, a na druhé straně větší sebevědomí, vyrovnanost, uspokojení nad vykonaným dílem. Tyhle věci mají (jak jinak) velmi pravděpodobně kořeny v dětství a dospívání, kde hrála roli dominantní matka a chybějící otec.
Samozřejmě, že zmíněné vlastnosti byly důležité pro Fillovo umělecké působení, pro jeho malířské dílo, ale také vysvětlují charakteristiky jeho "teoretického" díla, jehož součástí je i kniha "Jan van Goyen"...
Zmíněný pocit určité méněcennosti či nenaplněnosti dělal z Filly do jisté míry revolucionáře a tak trochu i "muže velkých gest". Nespokojenost se světem v němž žil jej vedl k tomu, že se jej snažil změnit. Činil to často velmi energicky, vášnivě, přímočaře a zcela netaktně. Pochopitelně si neuvědomoval, že "chyba" vlastně není ve světě, ale v něm samém, v jeho pocitech... Je přece naivní se domnívat, že například prosazením jiného stylu malby svět změním k lepšímu. Je také naivní si myslet, že ke změně dojde doložením významnosti nějakého pozapomenutého malíře či tématu...
Filla nebyl spokojen se svou tvorbou. Horečně zkoušel nové techniky, postupy, myšlenky. Nad problémy hloubal a rozhodně nebyl povrchní. Přitom byl ale ve většině oborů (včetně malířství) vlastně celoživotním autodidaktem. Opovrhoval autoritami. Kromě malířství se horečně a celý život věnoval právě výtvarné teorii, uměleckému sběratelství, dějinám umění, místy ale i literární kritice, kulturní historii, filosofii... Ve všech těchto oborech se často domníval učinit určité závažné objevy, které jsou však z odborného hlediska často spíše naivní, velmi nevyvážené a někdy i značně amatérské. Klasický scénář těchto "objevů" fungoval tak, že si Filla nejprve zamiloval určitou oblast či téma, ať už to byl "Jan van Goyen", "Malé renesanční bronzy" či "Stepní zvířecí styl". Vždy se jednalo o témata z hlediska oficiální vědy opomíjená a stojící na pokraji (nejen vědeckého) zájmu. Filla se poté stal "bojovníkem" bojujícím za své, dle něj neprávem přehlížené, téma a dokládajícím, že ve skutečnosti jde o téma "zcela základní" a "důležité pro vývoj celého evropského (či světového) umění". Filla v těchto teoretických statích většinou opravdu objevil cosi nového, ale jako celek ani jedna z nich neobstojí...
Zůstávají (dle mého) opravdu "jen" zajímavou literaturou, pozoruhodným souborem (netříděných) postřehů a velezajímavým fillovským studijním materiálem. Ničím více, ale také ničím méně...