Co teď právě čtete a proč?

KeskusteluKlub knihomolů

Liity LibraryThingin jäseneksi, niin voit kirjoittaa viestin.

Co teď právě čtete a proč?

Tämä viestiketju on "uinuva" —viimeisin viesti on vanhempi kuin 90 päivää. Ryhmä "virkoaa", kun lähetät vastauksen.

1Sandiik
syyskuu 26, 2009, 3:24pm

Viestin kirjoittaja on poistanut viestin.

2ninas
syyskuu 27, 2009, 1:10pm

teraz momentálne Plástev jedu od Josefa Pecinovského...bola som doma a všetky knihy tam už mám prečítané, okrem takých malých z edície Pevnost, tak som zobrala do cesty...dobrá je

3Sandiik
Muokkaaja: syyskuu 29, 2009, 6:35pm

Sci-fi? Trochu se stydím, ale přiznávám, že jsem kromě několika povídek v časopisech nikdy žádné sci-fi nepřečet. Asi bych to měl někdy napravit, abych tu nebyl za negramotu ;o)
Ale teď jsem dočetl knížku o vybombardování Drážďan a to bylo docela slušné psycho. Jinak skvěle napsaná knížka. Ráno spáchám nějakou recenzi, ale teď se musím jít vyspat. Mimochodem, dostala se ke mě docela náhodou. V pražské Městské knihovně jsem jednoho dne jen tak ze zvědavosti očumoval regál kam se skládají "dnes vrácené knihy". DOmů jsem odcházel s batohem asi tak o kilo těžším... ;o)

4vvendigo
lokakuu 2, 2009, 9:58am

Prave ctu 3x Adam Dalgliesh, vybor z P. D. Jamesove. Ctu to jako chabou nahrazku Dalglieshovek v TV, ke kterym se posledni dobou uz nejak nedostanu.

Pokud jde o sci-fi, doporucu zacit necim proverenym casem (Pohl, Henlein, Asimov, Clarke,...). Sahnout po nejakem aktualnim dilku IMHO neni pro cloveka zvykleho na "seriozni" literaturu zrovna stastny zacatek.

Jinak, stolecek s vracenymi knihami je velmi dobre misto. Bohuzel nemam moc cas chodit do knihovny, takze se moje knihovna plni ulovky z antikvariatu. Ty maji otevreno denne a mohu se tam vracet jen kdyz chci.

5Sandiik
Muokkaaja: lokakuu 2, 2009, 10:59am

To s těmi antikvariáty taky znám. Člověk nikdy neví co si odnese, ale málokdy odejde s prázdnou. A pak, že knihy nejsou návyková látka ;o)

Pokud jde o TV detektivky, tak se pomaličku chystám na Poirota v knižní podobě. Soudím ale, že nebudu zklamán, neboť královna detektivek, už podle zběžného ohledání, je na papíře ještě lepší než v TV. (Promiň milý Davide Suchete. Není to myšleno nikterak osobně. Na obrazovce jsi coby Hercule Poirot nepřekonatelný a nepřekonaný. Papír je ovšem papír. Otvírá dveře do fantasie...)

Jinak, právě teď čtu Polemiky Ferdinanda Peroutky (taky úlovek z nějakého antíku) a nemůžu se nabažit nejen jasnozřivosti a přesnosti v uvažování onoho pána, ale také krásy, lehkosti a vtipnosti jeho jazyka. Vedle Pavla Eisnera a F.X. Šaldy nejúžasnější doklad toho, jak vybraně s grácií, přesně, úsporně a přitom rozmarně, s ironizující nadsázkou a neuvěřitelným vtipem lze obcovati s češtinou...

6Sandiik
Muokkaaja: lokakuu 10, 2009, 5:12pm

vvendigo: Všiml jsem si, že jsi hodnotil Feynmanovu knížku. Jak se ti líbila? Já se u ní místy doslova nehorázně bavil ;o)

PS: Ta slibovaná recenze na knížku o vybombardování Drážďan je tady: http://cz.librarything.com/work/524342/reviews/50825133
Trochu jsem se rozmáchl ;o)

Teď si pro změnu asi dopřeju nějaký román nebo alespoň novelku. A možná dočtu toho Ellery Queena, který mi leží rozečtený na poličce už pěkně dlouho.

73497299
Muokkaaja: lokakuu 13, 2009, 12:02pm

Tak když už je tady tohle fórum, tak já právě čtu Ten, který bude od Vladimíra Macury a Fantóm smíchu a jiné grotesky od Jana Weisse. Oboje doporučuju. Macurův megaromán Ty, který budeš má čtyři knihy, každá z nich odpovídá jinému stylu (Informátor - novela, Komandant - živé obrazy, pak jsou tam paměti atd.) a celá tetralogie je beletristicky zpracovaný Macurův pohled na České národní obrození, jak jej nahlíží ve svých teoretických pracech. No a Jana Weisse určitě popisovat nemusím ;-). To je taková (skoro)surrealistická klasika.

8vvendigo
lokakuu 13, 2009, 9:00am

Feynman je dobrej. Ja to ctu podruhe nebo potreti, takze uz se zrovna za bricho nepopadam. Zato me cim dal vic fascinuje ten jeho pristup k praci a zivotu...

9Sandiik
lokakuu 13, 2009, 3:06pm

jj

10Sandiik
lokakuu 13, 2009, 3:07pm

Ten Macura zní zajímavě. (Tolik krásných knížek bych si ještě měl do konce života přečíst ;o)

113497299
lokakuu 14, 2009, 8:59am

Sandik: Proč do konce života? Musíš myslet pozitivně - přečti si je ještě letos a co nestihneš letos, to si můžeš nechat na příští rok.

12Sandiik
lokakuu 16, 2009, 5:03pm

To byla samozřejmě "tak trochu" nadsázka ;o)

Ale když bych chtěl být na chvíli vážný, tak mě to, že je spousta skvělých knížek, které rozhodně do konce života nepřečtu a některé z nich ani neobjevím, docela láme. Dnešní svět je zkrátka rozdrobený na kousíčky a při nejlepší vůli člověk dobře pozná jen ten svůj malý flíček zájmu, jako turista možná i několik vedlejších, bude-li se snažit...

13polutropos
lokakuu 30, 2009, 8:10pm

Ja bydlim v Kanade, a ctu hlavne po anglicky. Kdykoliv prijdu do antikvariatu, odnesu odsud krabici plnou knih. Vcera dokonce dve. Docetl jsem tento tyden Itala Calvina, a ted ctu Amose Oza.

Tak tato skupina mi bude muset pomoct najit dobre ceske a slovenske autory.

(Mimochodem taky delam preklady do anglictiny, z obou jazyku.)

14Sandiik
Muokkaaja: lokakuu 31, 2009, 4:45pm

To zní zajímavě.

Já včera "na posezení" ve vlaku přečetl knížku Rekviem : menší valdštejnská trilogie. A teď se asi po tom odlehčení beletrií vrhnu zase na něco odborného.

Ti autoři by měli být žijící, nebo klasikové? Pár tipů bych určitě měl ;o)

15polutropos
lokakuu 31, 2009, 7:38pm

"Ti autoři by měli být žijící, nebo klasikové? Pár tipů bych určitě měl ;o)"

Cokoliv navrhnete stoji za to abych se na to podival.

16Sandiik
marraskuu 1, 2009, 9:37am

Ono je otázka, co z českých knih může být zajímavé, když na to člověk kouká zpoza oceánu. Například mi přijde hodně (z těch nepřeložených) dobrá knížka Pátým pádem http://cz.librarything.com/work/9035811/book/50205175 od Václava Vokolka, jenže tu by asi spíš pochopili v Německu, než v Kanadě. Ale můžu se mýlit. Nebo další z mých osobních knižních oblíbenců jsou Dobře utajené housle http://cz.librarything.com/work/8955063/28606116 od Horníčka. To je knížka trochu pozapomenutá i tady v Čechách. Mladá generace jí už moc nezná, ale mě připadá výborná. Velmi moudře, ale přitom nesmírně vtipně popisuje peripetie manželského soužití. Ta by IMHO za překlad určitě stála. Ale to jsou jen dva bezprostřední nápady. Při delším a koncentrovanějším přemýšlení by mě určitě napadly další. Pokud jde o aktuální věci, tak stojí zato si projít vítěze soutěže "Mangesia Litera" http://cz.librarything.com/bookaward/Magnesia+Litera

17Sandiik
marraskuu 2, 2009, 6:13am

Ještě mě napadlo (ale není to beletrie), že skvělá, po překladu do angličtiny doslova volající knížka je "Úděl umělce : duchampovské meditace" http://cz.librarything.com/work/9050917 od Jindřicha Chalupeckého.
Mimochodem, asi bychom mohli založit samostatné "překladové" téma.

18vvendigo
marraskuu 4, 2009, 4:52am

Vítejte do zlých časů, protoze se mi libil film a Ragtime. ;)

19Artran
Muokkaaja: marraskuu 4, 2009, 9:44am

Ahoj polutroposi,

jestli mohu doporučit jednoho staršího autora, tak jsem dnes znovu rozečetl povídky Richarda Weinera Prázdná židle a jiné prózy. Pokud jsi od něj nic nečetl, rozhodně jej doporučuji. Je to poněkud neprávem opomíjený (ačkoli v určitých kruzích naopak prosazovaný) básník a prozaik. Má určité styčné plochy s Kafkou a Holanem.

20polutropos
marraskuu 4, 2009, 9:45am

Diky.

Ted to jenom budu muset najit, a zaplatit za postovne.

21Sandiik
Muokkaaja: marraskuu 4, 2009, 2:41pm

K tomu Weinerovi se taky připojuju ;o)

Jinak za přečtení rozhodně stojí všechno od Jiřího Koláře a Jana Skácela, ale jsou to básně, takže i specifický způsob překladu.

PS: Samozřejmě taky Kainar a Hrabě.

22polutropos
marraskuu 6, 2009, 2:54pm

V knihkupectvich Levne Knihy a Nejlevnejsi Knihy ani Hornicka and Weinera neznaji.

Ale s potesenim by mi prodali Dan Browna.

Tak jak dal?

23Sandiik
Muokkaaja: marraskuu 6, 2009, 4:04pm

Zkusit antikvariáty. Mimochodem, tohle jsem vyčenichal po asi minutě googlení: http://www.czech-books.com/catalog/all/humor/dob%C5%99e_utajen%C3%A9_housle_1_vy... http://www.czech-books.com/catalog/all/books_sale/dob%C5%99e_utajen%C3%A9_housle

PS: Ještě mě tak napadá, že Horníček napsal knihu fejetonů, které reflektují jeho pobyt v Kanadě. Jmenuje se to "Javorové listy", taky se to občas dá najít v antících. To by mohlo být pro kanaďany zajímavé. "Kanada očima středoevropana" ;o) Sám jsem to, ale zatím nečetl, tak nevím. Horníček nebyl profesionální spisovatel, nýbrž herec - komik. Jeho texty mají tudíž někdy trochu kolísavou úroveň. Ty nejlepší jsou ovšem vážně skvělé.

24Artran
marraskuu 9, 2009, 5:19am

To polutropos: Pokud ti nevadí číst texty na internetu, tak doporučuji tyto skvělé stránky:

http://www.ceska-poezie.cz/cek/?id=5&lang=cz

Najdeš tam toho Weinera a spoustu dalších zajímavých autorů staršího data.

25LenockaLugosi
joulukuu 1, 2009, 2:13pm

Zdravím.
Na stránkách české poezie jsem před pár dny pročítala sbírku Imortely od Irmy Geisslové. Motivicky je předchůdkyní dekadentů a docela zjevením ve své době, ale co se týče rytmiky, tolik převratné to nebylo. Bohužel ta "říkankovitost" shazuje i ponurost a depresi obsahu. Ovšem v jedné básni trochu "uvolnila" rým* a hned je to o něčem jiném. Kdyby to někoho zajímalo, ta báseň se jmenuje V podzimním mlčení.
*Myslím, že právě rýmy jsou v její poezii tak trochu kámen úrazu.

A co právě čtu a proč?
Anatomii melancholie od Ronberta Burtona http://www.kosmas.cz/knihy/130268/anatomie-melancholie/, protože ji potřebuju tak trochu jako podklad pro referát o knize Haneman. (Tu teprve budu číst.) A když se zadaří, pustím se do Hrabalových Svateb v domě a Jirousových Magorových dopisů. Všechno do školy.

26Artran
Muokkaaja: joulukuu 3, 2009, 10:46am

Za tu připomínku Geisslové díky. Jednu dobu jsem si jí chtěl přečíst, ale pak jsem na ni (po)zapomněl. Osobně mne oslovila Berta Mühlsteinová. V jednom výboru z konce 19. století jsem narazil na jednu její tklivou báseň z její pozůstalosti a pak jsem po ní pátral dále. Vydala v mládí pouze jednu sbírku básní Pohrobky (1872), ale přestože jsou verše poněkud neučesané, je za nimi cítit síla osobního prožitku a nikoli jen pouhé veršotepectví. Někdy sním o tom, že někde v archivu leží nevydané úžasné básně Berty Mühlsteinové a čekají na to až je někdo objeví... Ale je to asi jen mé přání :-)

LÍPA NA PODZIM
Berta Mühlsteinová

I.
Ty lípo suchá, bezlistá,
tvé květy opadaly,
když slunce vroucí políbky
tvé větve celovaly.
Teď hledíš smutně k oblakům,
nezdobíš více sady,
i ptáče se ti vyhybá,
že ztratila’s své vnady.

II.
Ty lípo suchá, bezlistá,
tys jako moje žití,
nám oběma nic nezbývá,
než o samotě mříti.
A jestli zhyneš dřív než já,
tu budiž rakví mojí,
do té ať pak mne položí
a v smrti budem svoji.

27LenockaLugosi
joulukuu 7, 2009, 11:31am

Díky za tip. Polozapomenutí (nejen) z 19. století mě zajímají a o této autorce jsem dosud neslyšela. ;-)

28iki123
joulukuu 22, 2009, 8:25am

Čtu teď Deset největších hloupostí, jimiž si ženy komplikují život. Je to knížka o vztazích mezi muži a ženami. Proč to čtu? Rozešel se se mnou partner. A tak se teď vzdělávám a dělám, co mě nejvíc baví = čtení.:)

29Sandiik
joulukuu 22, 2009, 1:30pm

Doufám, že jednou z těch deseti hloupostí nejsou muži ;o)

30LenockaLugosi
joulukuu 22, 2009, 2:46pm

O mužích a ženách psal moc pěkně Otto Weininger...

31iki123
Muokkaaja: tammikuu 5, 2010, 3:09pm

Sandiik

Ne, to nejsou:) Spíš to je knížka o tom, jak si ženy sami komplikují život, když neví, co chtějí. Snaží se partnera k sobě připoutat dítětem a tak.

Tuhle knížku jsem dočetla. Teď jsem se zas zaměřila na jinou a to na Dospělé děti alkoholiků. Vím, že tenhle hendikep (dá-li se to tak nazvat) má víc lidí. Chci jej přeměnit na něco pozitivního a těžit z něj. O téhle knížce jsem se dozvěděla na stránkách Bibliohelp. Je to webová stránka nekomerční. Pomahá lidem, kteří jsou jakkoli nemocní. Od úrazů až po psychické nemoci. Zjistila jsem tak, že lidí, kteří na tom jsou podobně, je víc.

32iki123
tammikuu 3, 2010, 5:13pm

LenockaLugosi

Děkuji za tip. Zjistila jsem, že Otto Weininger psal o soužití mezi mužem a ženou za doby Rakouska-Uherska. Mohlo by to být zajímavé. Už jsem si knížku o něm zamluvila ve vědecké knihovně. Moc hezky píše o postavení žen ve společnosti taky Milena Lenderová. Její knížka K hříchu i modlitbě je v knihovně neustále vypůjčená.:)

33Sandiik
Muokkaaja: tammikuu 4, 2010, 3:21pm

Tak k tomu žádnou knihu neporadím. (Možná obecně věci od P. Tourniera, například "Silní a slabí" http://cz.librarything.com/work/1080040, ale je to psáno z křesťanského pohledu, i když IMHO dobře ;o)

Ale zato mám osobní zkušenost s jednou milou slečnou, jejíž mamka je těžká alkoholička. Před třemi měsíci jsem od ní žel dostal košem ;o\ To, jak moc byla D ovlivněna alkoholismem svojí mamky bylo skoro neuvěřitelné. Nikdy by mě nenapadlo, jaký to může mít vliv. Takže rozumím a soucítím. Jestli o tom chceš mluvit (klidně i soukromě, třeba po icq), tak se nebráním. Nemám sice kouzelnou hůlku k řešení, ale prý umím naslouchat, což taky nemusí být k zahození ;o)

34LenockaLugosi
tammikuu 4, 2010, 5:17am

iki123: K hříchu i k modlitbě jsem četla. Je tam hodně zajímavých informací, bohužel místy jsou jen tak povrchně naznačené, ale objevila jsem tam zmínky o ženách/hnutích/atd., o kterých bych si v budoucnu ještě ráda něco přečetla. Například by mě zajímalo, jak vypadalo takové ženské hnutí v severských zemích. Pokud máte nějaké tipy na literturu týkající se této problematiky, sem s tím. ;-)

353497299
tammikuu 4, 2010, 6:48am

Nejlepší kniha o ženách a o mužích, popř. o rozdílech mezi nimi, je bezesporu SCUM manifest Valerie Solanas - pánové a dámy, jedeme z kopce a to pěkně zvostra!

36polutropos
tammikuu 5, 2010, 11:19am

Cte nekdo z vas ceskou poezii? Publikuje nejake ceske nakladatelstvi soucasne ceske basniky? Ma nekdo nejake doporuceni?

37iki123
Muokkaaja: tammikuu 7, 2010, 4:46pm

polutropos: Jedna edice, která je tímto směrem zaměřená, se jmenuje Rozstoklatý vraniklec.

http://www.straky.cz/katalog.aspx?KatID=4

Přidávám se i odkaz, pro úplnost.

38iki123
Muokkaaja: tammikuu 5, 2010, 3:33pm

LenockaLugosi: A ptáš se, knížko má-- je to knížka o denících, které si ženy psaly, vyšla tento rok.
Dějiny žen, aneb, Evropská žena od středověku do poloviny 20. století... Tohle je sborník z konference, která se konala za přispění Univerzity Pardubice,

Tragický bál : život a smrt Pavlíny ze Schwarzenbergu to není ani tak postavení ženy ve společnosti jako spíš životopis. A za povšimnutí stojí i další knížka Radostné dětství?

Ještě bych chtěla připomenout finskou autorku Kaari Utrio Dcery Eviny. Je to pohled na ženu ve společnosti v Evropě. Jsou tam i zajímavé postřehy o tom, jak se žilo ženám v Rusku.

No a pak knížka, na kterou se dlouho chystám Ženy, které běhaly s vlky. :)

39iki123
tammikuu 5, 2010, 3:37pm

Sandiik:

Moc děkuji za nabídku. Jen co rozchodím ICQ a vzpomenu si na heslo:D ozvu se.

40Artran
Muokkaaja: tammikuu 5, 2010, 3:57pm

>polutropos

Čte :-) Namátkou doporučuji ze současné poezie:

Petr Hruška - to je již starší autor, ale pořád by se dal počítat k těm "současným". A hlavně je opravdu dobrý.
Petr Fabian - např. Lomová pole
Hana Fousková - to je je také již starší autorka, ale objevená až v posledních letech a její poezie má *neobyčejnou* sílu ve své autentické sebetrýzni
Jan Kolmačka - zvláště Vlál za mnou směšný šos
Jakub Čermák - z tohoto mladého básníka se rýsuje velká osobnost
Radek Malý - s výhradou, ale je to zručný veršotepec (což se dnes moc neumí) hodně poučený na německém expresionismu (který i sám překládal)
Kateřina Rudčenková - tuhle básnířku mám vůbec velmi rád...
a pak třeba Bogdan Trojak, kterého mám ale nejvíc rád za jeho první verše. Ačkoliv to je už možná, přes své mládí, dnes již klasik :-)

Když si tahle jména dáš vyhledat na internetovém knihkupectví www.kosmas.cz tak ti u jejich sbírek vyjedou i patřičná nakladatelství.

Jména jako Šiktanc, Wernisch, Kabeš, Ludvík Kundera atd., atp. pochopitelně záměrně vypouštím jako sice ještě tvořící, ale již obecně "uznané", "hotové" a "uzavřené".

41Sandiik
tammikuu 5, 2010, 5:43pm

Čtu a rád, i když asi ne tu úplně aktuální.

Existují různé časopisy, které se věnují mj. současné poesii. Například http://www.welesrevue.cz/ nebo http://www.volny.cz/psi.vino/ případně http://www.casopis.hostbrno.cz/
Je jich určitě víc, ale z hlavy mě napadly tyhle tři.

K těm jménům, které uváděl Artran bych přidal ještě jedno: Petr Borkovec

42LenockaLugosi
tammikuu 6, 2010, 12:07pm

iki123: Díky za tipy na knížky. Ty reflektující český (rakousko/uherský) kontext znám. Nečetla jsem je, ale vím, že existují.

43iki123
tammikuu 13, 2010, 3:39pm

Tak, teď jsem si dala od psychologické a psychoterapeutické literatury oddech. Pustila jsem se do Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále. Chtěla jsem se na něj podívat už dávno. Hned potom, co jsem viděla film. A liší se. Ve filmu jsou malinko jiné scény, než v knížce. Když jsem viděla Postřižiny a pak je četla, film byl odrazem knížky. U Obsluhoval jsem... tomu tak není. Není tak na přeskáčku. A to je jen jedna z věcí, v čem se liší knížka od filmu. A naopak.

44Sandiik
Muokkaaja: tammikuu 13, 2010, 6:03pm

To mě u filmu vadily hlavně významové posuny. Mj. tam v podstatě zcela zmizela pointa. A vůbec je Hrabal daleko bohatší, barevnější, invenčnější, snivější než Menzel. Ten film považuji nejen za slabý odvar knihy, ale také za jeden z nejhorších filmů, jež kdy J.M. režíroval...

45iki123
tammikuu 14, 2010, 4:00pm

Pomalu se Hrabalem propracovávám do další roviny. Právě pochoval manželku. A také mi připadalo, že v tom filmu chybí nějaká rovina... V té knížce je. Našla jsem jí tam. Ten film si myslím byl převážně o erotice.

Vím, že by se nemělo srovnávat. Nedá mi to však... Rozmarné léto, Postřižiny... Krása. Obsluhoval jsem anglického krále??? Velké nedostatky... Ten film se opravdu nepovedl.

46Sandiik
tammikuu 14, 2010, 4:59pm

Nepovedl. Velmi nepovedl... Více jsem k tomu napsal tady: http://www.csfd.cz/film/221330-obsluhoval-jsem-anglickeho-krale/ a tady http://www.csfd.cz/film/221330-obsluhoval-jsem-anglickeho-krale/diskuze/ (v obou případech nutno hledat uživatele "Šandík" (tedy mě ;o))

47Sandiik
Muokkaaja: tammikuu 17, 2010, 9:43am

Pustil jsem se do čtení knihy Smrt, Nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla a je to teda maso. Rozhodně stojí za přečtení, ale čte se to docela obtížně. Navíc to je špalek o nějakých 650 stranách. Pošilhával jem po ní dlouho a nakonec mi padla do rukou v regálu "dnes vrácené knihy" v pražské městské knihovně. To, že tam mají výtvarné umění pod S stejně jako divadlo je sice většinou nepraktické, ale v tomhle případě se to hodilo.

483497299
Muokkaaja: tammikuu 29, 2010, 6:50am

Já jsem se - poté, co jsem se seznámil s Žambochovým JFK - konečně pustil do čtení kultovní sci-fi série Mark Stone: http://aleph.vkol.cz/F/LNQYJIG3I7TQLP8YQ8Q7U28UN2B9NBXRJBXN55564S9UCXT488-34924?...

49LenockaLugosi
tammikuu 26, 2010, 3:15am

fauxthum: V tom odkazu se už nic neukazuje. Takže si nikdo nemůže zaslintat nad obálkami a uznale mručet nad tvou odvahou. ;) Nebo také může být chyba na mém přijímači.

Já jsem se po dočtení Lužinovy obrany, která nebyla vůbec špatná, vrhla na Pozvání na popravu od Nabokova a jsem tím nadšená. Lužinova obrana je sice o divném člověku, ale ten svět kolem něj se ještě pořád drží v mezích normality. Zato Pozvání na popravu je divné celé. ;)

503497299
tammikuu 26, 2010, 4:32am

A co teď: http://www.knihi.cz/serie.php?serie=32228-mark-stone ? Teď už můžete slintat a mručet nebo cokoliv chcete... Tedy, přečetl jsem zatím jenom první díl, až jich budu mít přečtených tak alespoň deset, tak o něm napíšu nějaký pěkný referát a budu tady o něm trochu referovat, abych vás trochu zahltil nějakým tím brakem, protože není nic lepšího pro skupinku knihomolských inkoustů, než pořádná dávka prvoplánového žánrového trashe. Samozřejmě nečekám, že na Marka Stonea bude někdo reagovat - na to tady určitě nikdo nemá odvahu...;-)

51Artran
tammikuu 26, 2010, 7:23am

Problém je v tom, že odkaz do databáze VKOL (stejně jako do NKP) se primárně nevytvoří jako tzv. permalink, ale má časovou platnost. Náprava je jednoduchá. Z odkazu je třeba smáznout řetězec až po otazník. Poté už bude funkční trvale:
http://aleph.vkol.cz/F/?func=find-b&request=garen+jean-pierre&find_code=...

523497299
tammikuu 26, 2010, 9:19am

Artran: jj, díky, to jsem nevěděl.

533497299
tammikuu 26, 2010, 9:20am

Viestin kirjoittaja on poistanut viestin.

54iki123
tammikuu 28, 2010, 11:52am

Dnes přidám svoji trochu do mlýna. František Halas Naše paní Božena Němcová. Proč jí čtu? Je nádherná:D A nezaslouží si označení Školní četba.:)

55Sandiik
tammikuu 28, 2010, 3:32pm

Ona většina titulů tzv. "školní četby" rozhodně stojí za čtení, jenom nám to ta škola tak divně zatemnila ;o\ Já jsem až po opuštění střední školy a "vrhnutí se do reálného" života zjistil, že takovej Nezval, Seifert nebo Kainar napsali úžasné věci. ;o)

563497299
Muokkaaja: tammikuu 29, 2010, 6:57am

Tak jo, když jinak nedáte a na Marka Stonea tady fakt nikdo reagovat nebude... Co jsem v poslední době dočetl a co teď čtu (otázka "proč" je pro mě poněkud neurčitá):

Amberville - Tim Davys: rádoby zajímavá (nebo to má být roztomilé??) variace na detektivku drsné školy, kde místo lidí vystupují plyšové hračky. Poměrně nekonzistentní a dost nedotažené. Plyšová zvířátka jako bytosti obývající tento fikční prostor jej bohužel sami o sobě neučiní příliš zajímavým.

Rodina Pascala Duarta (Camilo José Cela): klasika moderní španělské literatury, která je jinak pohříchu málo zajímavá (na rozdíl od té hispanoamerické samozřejmě). Autorova prvotina, která ve své době vytyčila v oblasti španělské prózy poněkud jiný směr. Celkově vzato je to poměrně slušný existenciální román - výpověď vraha čekajícího na popravu.

Ve stínu lípy (Svatopluk Čech): Sentimentální povídky ve vázaném verši, které oslavují české rustikální prostředí, především tedy autorem vybrané typy jejího obyvatelstva (moje oblíbená je ta s nohou ;-)). Více můj komentář na knihi.cz (já vím, je to strašný název pro knižní web).

Čáry (Rjú Murakami): Více na zdejší diskusi "Haruki Murakami" (Čítárna kapitána Nema).

L´Attaque (Eoghan Ó Tuairisc): Irská novela odehrávající se během irského povstání v r. 1798 (konkrétně bitva u Castlebaru (Caisleán an Bharraigh). Zajímavá forma - od realistického popisu bojové vřavy, přes haškovskou ironii až po lyrické pasáže plné jemné metaforiky. A jedna postava se tam jmenuje Amhlaoibh Ó Briain (kdo uhádne, jak se to čte, má bod ;-)).

Hanemann (Stefan Chwin): IMHO výborný mnohovrstevnatý polský román, odehrávající se na pozadí poválečného chaosu v Gdaňsku (alternativa pro četbu Guntera Grasse?). Rozhodně doporučuji. Zvláště melancholikům.

Instrukce, insinuace a invektivy (Jan Křesadlo)
Vertikální spílání (Jan Křesadlo)
Dvacet snů (Jan Křesadlo) - vhodné především pro křesadlofily. Jeho sbírky "vertikální prózy" (jak ji sám auktor nazývá) nejsou tak moc zajímavé, jako jeho beletristická tvorba nebo jeho "vážnější" vázaná poezie. Dvacet snů - geniální (Artran měl v Praze pravdu ;-)).

Tyrkysový orel (Michal Ajvaz) - GENIÁLNÍ - must read

Právě čtu: Rozprava o zdviži (Věra Linhartová); Bludiště odrazů (Sergej Lukjaněnko); Komedie (Daniela Hodrová); Citlivé město - eseje z mýtopoetiky (Daniela Hodrová) - zatím nebudu komentovat.

Tak doufám, že se někdo na něco z toho chytne.

57Artran
Muokkaaja: tammikuu 29, 2010, 10:28am

Tak já také přispěji :-) Z posledních titulů, které bych vypíchl, je to Fotoaparát od Jean-Philippe Toussainta. S fauxthumem jsme se o něm již bavili, ale to jsem od něj ještě nic nečetl. Toussaint se počítá k tzv. novému novému románu, který se od nového románu liší větší sdělností, protože není tolik autoreferenční jako nový román. Příběh je členěn do situací, které připomínají momentky disparátně vyčleněné z času a tkvějící jak vzpomínka ve vypravěčově mysli. Námětově se jedná o "banální" téma - počínající vztah, který ovšem Toussaint ozvláštňuje výše zmíněným stylem, milou (sebe)ironií a jemnou absurditou (v jednom rozhovoru se přiznal, že pro něj byl důležitým autorem Beckett a je to znát). Každopádně mne navnadil a výhledově bych si od něj rád přečetl něco dalšího.

58PeterN.
tammikuu 29, 2010, 11:11am

Existuje i nový nový nový nový román, nebo se s jeho vznikem alespoň výhledově ve Francii počítá?

59_eskarina
tammikuu 29, 2010, 12:41pm

ad message 56
K Tyrkysovému orlu: proč konkrétněji ti připadá _geniální_?
Četla jsem z toho jen první povídku a co si pamatuju, připadala mi dobrá, nicméně to je už docela dlouho a od té doby jsem postupně četla pár dalších jeho knížek a připadá mi, že je to čím dál tím horší. Ty knížky jsou pochopitelně imaginativní a tak vůbec, ale připadá mi, že Ajvaz 1) kalkuluje s tím, že podobně u nás nikdo nepíše, 2) stárne a rozmělňuje sám sebe. Jinými slovy, je otázka, jak dlouho bude trvat, než bude popíjení hlavního hrdiny proporciálně větší částí než ty nápadité momenty.
A to chození po hospodách je myslím i v Tyrkysovém orlu a tak obecněji mi Ajvazovy texty připadají dost nevyvážené, takže geniální rozhodně ne :).

Btw, teď v létě jsem byla na Ajvazově autorském čtení a bylo to katastrofální; kdyby kolem mě neseděli všude lidi, tak utíkám, jak nejrychleji umím :p.

60Sandiik
Muokkaaja: tammikuu 29, 2010, 2:06pm

Když to tu čtu, tak si připadám naprosto bez rozhledu ;o( Ale zase se mi na tom líbí to, jak jsme různí a baví mě to sledovat. ;o)
Pokud jde o moje čtení, tak stále čtu tu Denemarkovou a je to trochu zápas. Dneska jí asi dočtu, tak se těšte na recenzi ;o)

61iki123
tammikuu 29, 2010, 2:40pm

Zpráva 56: fauxthum:Tak jo, když jinak nedáte a na Marka Stonea tady fakt nikdo reagovat nebude..."

Nevěš hlavu... Taky se mi pracovnice knihovny smějí kvůli tomu, že si půjčuji sci-fi a fantasy. :) Prostě je neznají...

62Artran
tammikuu 30, 2010, 4:22am

>58 PeterN.:

Vzhledem k tomu, že by to už začalo otravovat nejen tebe, ale i ostatní, tak předpokládám, že nepočítá...

63PeterN.
helmikuu 1, 2010, 3:42am

Velmi mě potěšilo, že na 15.2.2010 je v Argu ohlášeno vydání Gombrowiczovy Pornografie. Další věc, která mě těš,í je, že jedním z nejbližších počinů nakladatelství Laser-books má být Neuromancer Williama Gibsona. Snad touto informací udělám radost i někomu jinému.;-)

643497299
Muokkaaja: helmikuu 1, 2010, 4:58am

PeterN: Super, mohli by ještě vydat znovu Ferdydurke, protože jsem si jej jaksi nestihl koupit. Doufám, že ten znovu vydaný Gibson (myslím i znovu vydané Idoru) bude i znovu přeložen, protože ty staré překlady - obzváště Mona Lisa Overdrive Ivo Pospíšila - jsou docela špatné. A u Gibsona je to obzvlášť škoda - má skutečně vytříbený styl.

Artran: Jj, já jsem četl jenom Cherokee od Echenoze a taky mě pobavil ten label "nový nový román". Toussaint vypadá poutavě. Já Teď čtu Linhartovou, o které jsme se taky bavili, ale komentáře si zatím odpustím.

iki123: To je v pořádku - já hlavu nevěším ;-). Byl to jen vtip. Mě se knihovnice kvůli SF a fantasy nesmějí - jednak by si to ve vědecké knihovně ani nedovolily a druhak si většinu SF a fantasy stahuji jako e-books, včetně Marka Stonea (i když teď o víkendu jsem dostal darem čtyři výtisky a jeden z nich dokonce původní od Garena - wow).

_eskarina: Takže k tomu Ajvazovi:

To, že MA kalkuluje s tím, že tady podobně nikdo nepíše, nemůžu považovat za argument proti jeho literární kvalitě. Já myslel, že schopnost psát "jinak" než ostatní, čili originalita, se obvykle hodnotí kladně, jelikož posouvá horizont možností literatury, takže tvé poznámce strany jeho autorského kalkulu tak úplně nerozumím - nechci ji brát jako nějakou tvoji osobní zaujatost, ale trochu to z ní vyplývá.

Co se týče zbytku, tak si nemyslím, že je Ajvaz čím dál horší - naopak - jeho poslední román (Cesta na jih) je podle mě jeho spisovatelským vrcholem. Patrně ti vadí to, že Ajvaz je svým způsobem autorem "jednoho textu", který variuje, rozpracovává a každá jeho nová kniha (včetně esejistiky) je jeho novou variací - novým naplněním jeho autorského potenciálu -, ale tuto svoji "knihu" neustále dovádí k dokonalosti. Nevím, co všechno si od něj četla, ale pokud si vezmeš chronologický vývoj jeho beletristických prací, tak Vražda v hotelu Intercontinental a povídky Návrat starého varana jsou "pouze" jakýmisi náčrtky toho, jaké knihy by chtěl psát, je to soubor naznačených motivů, možností fikčních světů, které by mohl jako autor těchto fantastických knih naplnit. Druhé město je pak již důkazem jeho obrovské imaginace a schopností propojovat vzdálené okraje možných realit, ale stále zde vystupují spíše nenaplněné možnosti dalšího psaní, vyjádřeno jeho slovy - pnutí preartikulačního pole jazyka dává nahlédnout do svých hlubin, z nichž vyrůstají možné fikční reality, které zde stále dávají tušit více svět za záclonou textu, než to, co je zde popisováno. Pak následuje Tyrkysový orel - pokud si přečteš některé jeho esejistické práce (Příběh znaků a prázdna; Sny gramatik, záře písmen; Znak a bytí), zjistíš, že zde dokázal jako autor skutečně realizovat to, o čem "sní" ve svých úvahách nad "bytím písma a znaku" a nad nekonečnými možnostmi realizace tohoto bytí (viz Borgesovu Babylonskou knihovnu). Tyrkysový orel představuje v jeho díle jakési prvotní naplnění jeho autorského potenciálu - dochází zde k uzavřenosti formy, která v jeho předchozích dílech chyběla (poznámku o převažování "popíjení hlavního hrdiny" v příběhu raději pomíjím, protože je nesmyslná - o žádný opilecký sebestředný pseudoundergroundový text na způsob Ch. Bukowského se nejedná - všechno je zde součástí hry, která propojuje (zde konkrétně) obyčejný svět hospody s fantastickými světy bohů - v povrchní rovině jde o to, že dobře známý obyčejný svět, který nás obklopuje, v sobě skrývá množství zavinutých fantastických parasvětů, které tvoří matérii světa reálného, který tak po tomto odhalení přestává být "obyčejným" - Ajvaz dává čtenářovi nahlédnout nekonečné možnosti variací bytí, které tvoří "jazyk"). Zlatý věk jsem nečetl, takže nebudu komentovat, každopádně Prázdné ulice představují další autorský posun v tomto směru, i když je pravda, že možná trochu ztrácí svojí rozvláčností (pořád jde ale o výborný text). A k autorské dokonalosti - se v tomto směru zatím nejvíc přiblížil v Cestě na jih, která je stejně mnohovrstevnatá, ale lépe vyvážená a ucelená než Prázdné ulice. Jsem zvědav na jeho další knihu (a na to, jestli se proporcionálně dostane více do roviny času stráveného "popíjením hlavního hrdiny" ;-)). Pokud je tahle apologie nedostatečná nebo jsem napsal něco nejasně, nepřesně, jsem připraven cokoliv z toho dále rozvést příp. vysvětlit svůj pohled. BTW: já bych se autorského čtení Ajvaze účastnil rád, přesto, že normálně mě tyto akce nijak zvlášť nepřitahují.

65Artran
Muokkaaja: helmikuu 1, 2010, 4:56am

>63 PeterN.::PeterN.

Také jsem se včera zaradoval, když jsem si toho Gombrowicze všiml. (Neuromancera mám od Laseru ještě z devadesátých let se Zhoufovou obálkou :-)

Čistě neplánovaně jsem začal poslouchat namluvený Futurologický kongres od Stanislawa Lema. Docela mě příjemně překvapilo, jaká je to černá satira (a místy dost vtipná).

>64 3497299::fauxthum

Jj, pamatuji si, že jsi mi o tom Cherokee říkal. Já teď nevím, jestli jsem už měl v té době přečteného Echenozova Ravela, ale když srovnám Ravela a Fotoaparát, tak Toussaint je mnohem silnější autor. Alespoň při srovnání těchto dvou knih.

663497299
helmikuu 1, 2010, 5:04am

Artran: Jj, o Ravelovi jsi mi říkal. Každopádně je pravda, že Cherokee je především o žánrové hře, která je dovedená do extrémů, a která je sice zajímavá, ale nějaká autorská "síla" z ní příliš neemanuje...

67PeterN.
helmikuu 1, 2010, 5:11am

Artran a fauxthum: Co se týče Gibsona, Neuromancera překládá Josef Rauvolf (přeložil již Jak vypálit Chróm) Bohužel nevím, kdo překládal to první vydání a tím pádem ani to, zda se jedná o nový překlad; domnívám se však, že ano, a to i z toho důvodu, že třeba Idoru, který je nově v prodeji má nový překlad Pavla Bakiče (myslím, že získal nějakou cenu pro mladé pŕekladatele, kvalita by tedy měla být zajištěna). Nová obálka Neuromancera zde http://www.laser-books.cz/mdsf_plan.html ;-)

683497299
helmikuu 1, 2010, 5:25am

PeterN; Artran: jj - lepší než tohle: http://www.martinus.sk/data/tovar/_m/9/m9674.jpg

Jinak já četl Neuromancera v překladu od Neffa a myslím, že to nikdo jiný zatím nepřekládal. Idoru tady vyšla v nakl. Návrat v překl. Šárky Bartesové. Jestli ty překlady budou kvalitní, tak o tom začnu vážně uvažovat - Gibson v tištěné podobě a ne jako e-book? - proč ne!

69PeterN.
helmikuu 1, 2010, 5:44am

fauxthum: Z té edice mám zkušenost jenom s novým vydáním Virtuálního světla a dle mého skromného názoru, překladu nic nechybí.;)

703497299
helmikuu 1, 2010, 5:53am

PeterN: jj, ale Virtuální světlo, stejně jako Všechny párty zejtřka - poslední díl Bridge Trilogy -, překládal Tomáš Richtr. Tyhle překlady jsou podle mě docela dobré. Šárka Bartesová, která překládala původně i Virtuální světlo, je už o něco horší a Mona Lisa Overdrive (Zběsilá jízda - už ten překlad názvu ?!) od Ivo Pospíšila, což také vydal Návrat, je úplná katastrofa. Pospíšil za to dokonce dostal překladatelskou anticenu Skřipeček - lehčí varianta Skřipce. Mám pocit, že tam občas "artificial intelligence" překládá jako "umělý člověk" ;-).

71PeterN.
helmikuu 1, 2010, 6:14am

fauxthum: Měl jsem ve svém posledním příspěvku ponechat větu, kterou jsem tam měl původně. Dodával jsem v ní, že ten Richtrův překlad je proti některým těm doslova zmršeným překladům v e-book verzích, které jsi mi kdysi poslal, nesrovantelně lepší. Prostě si myslím, že zvlášť tuto konkrétní edici opatřil Laser-books kvalitními překlady, a má tedy smysl si je pořizovat v tištěné podobě.

72Artran
Muokkaaja: helmikuu 1, 2010, 7:34am

>67 PeterN.:: PeterN.

Díky tomu odkazu na Laser Books mé oko padlo na knihu Alfred Bestera Hvězdy, můj osud. Je to dost zajímavá sci-fi, ze které si pamatuji synestetický zážitek hlavní postavy, který vidí zvuk, a Bester se to snažil literárně ztvárnit. Určitě se jedná o klasiku a stojí za přečtení.
-------------
Četli jste něco ze žánru New Weird? V čem se to liší ostatní sci-fi literatury?

73PeterN.
helmikuu 1, 2010, 7:35am

Artran: Díky za tip, určitě se na to podívám. Běžím teď do kníhkupectví pro to Gibsonovo Idoru a McCarthyho Dítě boží, které mě zaujalo v návaznosti na Krvavý poledník. Ten po tomto víkendu řadím mezi to nejlepší, co jsem kdy četl, a to je třeba říct, že po Cestě a Tahle země není pro starý jsem byl docela skeptický.;-)

74Artran
Muokkaaja: helmikuu 1, 2010, 8:46am

Všiml jsem si, že jsi ten Krvavý poledník začal číst. Zaujalo mne to i proto, že jsem si ho minulou středu sám koupil :)

75PeterN.
helmikuu 1, 2010, 8:37am

Vypadá to tak, že jsme ho kupovali ve stejný den.:) Ve středu dopoledne mě fauxthum přesvědčoval, že se to od ostatních jeho próz podstatně liší, dal jsem tomu šanci, večer jsem přečetl dvacet třicet stránek a věděl jsem, že mám před sebou výjimečný román. Někde v doslovu je uvedeno, že McCarthy začal na Krvavém poledníku pracovat po tom, co mu bylo uděleno MacArthurovo stipendium označované taky jako stipendium pro génie a vskutku se mu povedlo stvořit geniální dílo. Snad nepřeháním.;-) A propos, značně mě pobavila informace, že z prvního amerického vydání se prodalo jenom 1500 výtisků.:)

763497299
helmikuu 1, 2010, 9:00am

Krvavý poledník podle mě skutečně vyjímečné dílo je. Dítě boží rozhodně není špatné, ale s poledníkem bych jej moc nesrovnával - spíše se podobá co do formy jeho ostatním románům, které u nás vyšly (které ovšem já považuji za dost kvalitní všechny). Rozhodně stojí za přečtení celý McCarthy.

Ad. A. Bester: vidí zvuk...to vypadá zajímavě. Třeba čerpal ze zážitků skutečných lidí, kteří vynikají synestetickým vnímáním. Třeba slavný pan Š., jehož případovou studii napsal otec neurologie A. R. Lurija, který skutečně viděl a i cítil zvukové stopy... (The Mind of a Mnemonist: A Little Book about a Vast Memory; česky Malá knížka o velké paměti).

Ad. New weird - četl jsem Nádraží Perdido. Podle mě se to liší v tom, že je to taková podivná a těžko zařaditelná eklektická směs stylů, resp. fikčních prostorů (už to označení - "weird"). Třeba Nádraží Perdido Chiny Miévilla je taková směs steam punku, fantasy a space opery na způsob star treku. Celkově mi to připadalo zajímavé, ale trochu roztříštěné a amorfní, ale jinak jsem od něj nic nečetl.

77_eskarina
helmikuu 1, 2010, 9:05am

fauxthum: jaj, že se mi dostane takové přednášky, to bych nečekala :o). Nevím, jestli si úplně rozumíme... snad to tentokrát bude pochopitelnější

Schopnost psát jinak: obecně rozhodně dobré, nicméně Ajvaz z formálního hlediska píše stejně jako každý tuctový spisovatel, takže se to na něj nevztahuje. Jeho novum je pouze v tom, že přidává fantastické motivy a "sémiotický" pohled na svět, což je imho z hlediska rozšiřování možností literatury málo. A i tato jeho obsahová jinakost je poškozována tím, že to autor fláká - myslím, že se mi zatím nestalo, že bych měla tak silný pocit nevyrovnanosti textu jako u Ajvaze. Jinými slovy, jsou tam jak famózní motivy, tak zoufale ubohé (a nejde mi teď o nic jako "úžasnost" skrytých světů a "obyčejnost" každodenní reality).
Zdálo se mi jistou dobu, při čtení jeho knih, že Ajvaz je talentovaný, ale je mu to v podstatě jedno a nepíše tak, jak by psát mohl. Od léta (resp. toho autorského čtení), kde vysvětloval, jak těžce a dlouho píše, pak ublíženě blábolil cosi o tom, jak měl za komunismu špatný život a jak je i teď všechno na hovno, krásné to bylo, jsem jej jako spisovatele, který je v jistém ohledu slibný, odepsala úplně.
Cestu na jih jsem nečetla, jen ukázky, ale neplánuju.
K poznámce, že Ajvaz píše jednu knihu, jen ji variuje - to by mi nikterak nevadilo. No offence, je dneska módní říkat toto - stejně jako třeba obhajovat spisovatelovu neschopnost udržet styl a koherenci textu jako doklad jeho postmoderního přístupu k literatuře. Vnitřní pnutí textu, jistá naléhavost u Ajvaze prostě chybí, čím dál víc.
Závěrem, Návrat starého varana - v tomto tvaru to mělo zůstat, bez rozpatlávání. Druhé město - dobré. Tyrkysový orel - skřípe. A dál už je to pro mě mrtvé :).
Ale pravděpodobně máme každý jiné priority a očekávání.

A "Ajvaz dává čtenářovi nahlédnout nekonečné možnosti variací bytí, které tvoří 'jazyk'" - čtenář sám by to snad nedokázal? A musí autor každý moment vytěžit až do dna?

78PeterN.
helmikuu 1, 2010, 9:34am

_eskarina: Od Ajvaze jsem četl jenom Cestu na jih a následně po nějaké době Prázdné ulice. To, co mi připadalo na Cestě na jih zajímavé a nové, s čím jsem se dosud nesetkal, mě u Prázdných ulic na smrt nudilo. Co se mu povedlo zajímavě u Cesty na jih, třeba ten "převod" Kritiky čistého rozumu do baletu, v Prázdných ulicích už tak dobré nebylo, třeba ta část s tou zvláštní operou (už si nevzpomenu, v čem ta zvláštnost spočívala:)), mi připadala naprosto děsivě nepovedená, tvořená příliš nasilu, prosté ne každý pokus o mísení různých druhú umění či filosofie mu vychází. No, dočítal jsem jen s velkým sebezapřením. Styl, jakým Ajvaz píše, taky nehodnotím nijak vysoce a po myšlenkové stránce je podobně nezajímavý. A dál už je to pro mě mrtvé.;-)

793497299
Muokkaaja: helmikuu 1, 2010, 2:12pm

_eskarina: Je jasné, že máme na Ajvaze docela odlišný názor a nemá smysl se vzájemně přesvědčovat o opaku, ale přesto si neodpustím několik poznámek.

Kdo je "tuctový spisovatel"? Co to znamená, že Ajvaz píše jako každý tuctový spisovatel? Znamená to, že jeho styl je prostý, jednoduše deskriptivní a přehledný, že veškerý jeho autorský um spočívá v jednoduše postaveném vyprávění (zajímalo by mě, co by se v tomto smyslu dalo říct třeba o Franzi Kafkovi ;-)). Že nevyniká bohatostí jazyka? Že neoplývá obrazností nebo bohatostí metafor? - to by bylo u něj poněkud nadbytečné, jelikož Ajvazovy obrazy jsou v jeho fikčním světě "skutečné" - jeho příběhy jsou těhotné fantastickou obrazností, tudíž se domnívám, že jeho strohý popisný styl je zcela namístě. Jeho vnořená vyprávění - dlouhý řetězec metasvětů - je (zvláště v jeho posledních románech) naprosto přehledný, nemá potřebu unikat do formálních postmoderních kliček rozostřené narace - když už jsi tady narážela na "postmoderní přístup k literatuře" jako jakési berličce, o kterém jinak nebyla řeč. Jeho vyprávění je přehledné jako karteziánský prostor - připomíná hlubinné potápění, při kterém se čtenář noří do dalších a dalších vrstev, aniž by mohl nahlédnout na dno, což mě osobně jako čtenáře uchvacuje. Je tohle znak tuctovosti? Mám trochu pocit, jako by byl určitý styl povyšován na jakýsi literární vrchol a každý, kdo se vrámci diskurzu "stylu" neposouvá někam dál, nebo alespoň nesetrvává na vytyčené hladině, byl označen za stylově špatného, nebo nudného autora - mezi tu nudnou vrstvu průměrných pisálků. Ale je tomu v případě Ajvaze skutečně tak? - já nevidím důvod. Tím ovšem nechci nijak snižovat "vytříbený styl" jiných autorů - jde o to, že občas dochází k jakési totalitě stylu ve jménu vysoké literatury (těžko se to srovnává, když zde nepadlo žádné konkrétní jméno, které by nějaký "vysoký" styl zašťitovalo a já jej tahat z rukávu nebudu). Při vší úctě se mi nezdá být argumentem průměrnosti to, že je něčí styl strohý a přehledný, navíc pokud je to docela na místě.

"Jeho novum je pouze v tom, že přidává fantastické motivy a "sémiotický" pohled na svět, což je imho z hlediska rozšiřování možností literatury málo." - Ajvaz tedy chybuje v tom, že píše jinak než ostatní, ale přitom nemá dostatečně vytříbený (literární) styl, tudíž nemůže možnosti literatury nijak rozšířit... Proč? Zase to samé - diktatura stylu. Nic než styl posouvá hranice, vše ostatní je (zřejmě) docela banální. Zřejmě žijeme v příliš "postmoderní" době, kdy je přínosem pouze jakýsi vysoký STYL, kterým ovšem Ajvaz nepíše (nebo jej neumí...) ;-). No offence, tohle mi připadá trochu měšťácké - měšťácky svévolné (Intelektuálové objevili velký styl a samou radostí z toho, že teď už konečně poznají kvalitní literaturu, nakopávají každého, kdo nenese jeho prvky, ovšem samozřejmě bez udání důvodů, protože "velký styl" je dostatečný argument sám o sobě ;-)). Ale budiž, nechám toho, nebo budu označen za agresivního kverulanta a už se tady se mnou nikdo nebude bavit, což bych nerad.

Co se týče toho, že to autor "fláká", že jsou jeho texty nevyrovnané, že famózní motivy jsou střídány ubohostí, tak právě toto u Ajvaze vnímám veskrze pozitivně (ačkoliv nesouhlasím s tím, že sklouzává k ubohosti nebo k "děsivé nepovedenosti"). Právě v této nevyrovnanosti je jeho velké kouzlo - je to součástí hry, která dává nahlédnout množství "světů", bohatství fikce, rozmanitosti forem. Právě zde je zřejmě tebou neobjevené vnitřní pnutí textu, které jej činí vyjímečným umělcem. Vnitřní pnutí preartikulačního pole je potenciálem pro nekonečné množství forem, jejíž určitou část autor předvádí (nalézá ji a nechává ji promlouvat skrze svoje psaní) a domnívám se, že právě to je nejzajímavějším motivem jeho textů. Právě z tohoto tvůrčího hlediska je nesmyslem, aby byly jeho texty vyrovnané, aby v nich neprobublávala i jistá banálnost a plytkost vzrůstající do geniální obraznosti - nikoli homogenita, ale heterogenita je to, o co je autorem usilováno.

Co se týče jeho vystoupení při autorském čtení - k tomu nemůžu napsat nic, jelikož jej osobně neznám a nikdy jsem se žádného podobného čtení neúčastnil, ale z mého hlediska jsou samozřejmě relevantní jeho texty a ne to, co o sobě prohlašuje autor.

Pokud ti připadá, že jsem napsal, že Ajvaz píše jen "jednu knihu", protože je to módní, pak bych k tomu jen dodal to, že si myslím, že pokud je to na místě o někom tvrdit, tak právě o něm - jak už jsem řekl, ve všech jeho textech jde o tu samou hru mnohosti forem, která je v každé nové knize znovu a jinak naplňována. Protože píše tak, že každá jeho kniha vlastně nemusí nikdy skončit, je každá další kniha jejím pokračováním.

Otázka po tom, zda by čtenář sám nedokázal nahlédnout nekonečné možnosti variací bytí (bez pomocí autora), se mi zdá nesmyslná, protože to je imho jeden z velkých darů literatury. Čtenář je právě nahlíží (sám) v textech (i když zdá se, že ne každý čtenář...;-)), čímž je oživuje (tedy texty) - dává jim smysl existence, bez čtenáře nejsou texty ničím než souhrnem nesmyslných znaků - to se týká všech textů obecně. K čemu by byli autoři, kdyby neměli dávat čtenáři nahlédnout do "jiných" oblastí, kdyby to dokázali čtenáři sami, nepotřebují žádnou literaturu.

Musí autor každý moment vytěžit až do dna? - nemusí, to je otázka. Musel James Joyce napsat Finnegans Wake? Nemohl si místo toho střihnout sérii dobrodružných románů ve stylu Jamese Bonda?

Každopádně děkuji za spoustu zajímavých podnětů.

PeterN: K tomu můžu napsat jen to, že mě Prázdné ulice nenudily ani v nejmenším. Ale to už jsme jednou probírali. Uznávám, že Ajvaz není autor pro každého, tudíž jej nechci nikomu vnucovat ;-).

80PeterN.
Muokkaaja: helmikuu 1, 2010, 3:41pm

fauxthum: Jasně, já rozumím proč máš Ajvaze rád, co tě u něj zajímá a uznávám taky tvoje argumenty. Rozdíl v našem vnímání jeho tvorby spočívá, jak jste již oba naznačili, v rozdílných nárocích, prioritách a očekáváních.

81_eskarina
helmikuu 1, 2010, 4:40pm

fauxthum:
Nemluvila jsem o stylu, ale o formě. Což jsou rozdílné kategorie, viz pražský lingvistický kroužek a jeho tři plány textu: jazykový (= styl), tematický (= obsah), kompoziční (= forma). „Tuctový spisovatel“ jsem neměla napsat, uznávám :), bylo tím myšleno: Ajvaz píše obyčejně. Což _není_ nic odsouzeníhodného samo o sobě - ale taky nic pozoruhodného. Proto, z hlediska rozšiřování možností literatury je to nepodstatné - tak myslím vypadal náš původní spor. Kafku bych z toho raději vynechala - to je úplně na jinou diskuzi.
Postmodernismus prosím neodsuzuj, jestliže o něm máš informace jen z druhé ruky. Tu poznámku jsem zařadila jako další doklad toho, co je zrovna „in“ říkat o literatuře. „Jeho vyprávění je přehledné jako karteziánský prostor“ - jsme pravděpodobně u jádra sporu, ty to hodnotíš pozitivně, já neutrálně až negativně. Protože to je přešlapování na místě; přes toto se literatura jako oblast umění už dostala, v něčem to stále přetrvává - samozřejmě, asi nelze jinak. Mě to prostě nestačí :p.
„Mám trochu pocit, jako by byl určitý styl povyšován na jakýsi literární vrchol“ - určitý styl ne, ale obecně formální zajímavost je v jistém kontextu (ano, v kontextu postmodernismu) hodnocena velmi vysoko, což přiznávám je trochu jednostranné, nicméně dokonalá vyrovnanost je asi iluze. Tady máš trochu pravdu, kdo se nesnaží aspoň minimálně posunout dál, pro mě osobně ztrácí - neznamená to automaticky, že ho považuju za špatného, jednoduše mě už dál většinou nezajímá.
Dobře, Ajvaz není tuctový. Ale není nijak zásadně výjimečný. (Mimo: to se mi stává často; průměrné autory moc nechválím, protože pokládám určité dovednosti za nutné, aby bylo vůbec možné mluvit o literatuře; ale lidi si pak myslí, že si myslím, že ti autoři jsou strašně špatní. Asi takto: je rozdíl mezi řemeslem a uměním; Ajvaz je zdatný řemeslník, ale nic víc.)
Totalita stylu ve jménu vysoké literatury - moc nechápu, co tím myslíš. Ajvazův styl není „strohý a přehledný“, Ajvaz je rozkecaný až hrůza :).

K druhému odstavci: ano, jen forma posouvá hranice, vše ostatní je docela banální :). Že by to bylo měšťácké, to tedy těžko, ale jde jen o to slovo, jistá výlučnost tu je, „jednostrannost“, jak jsem psala u postmodernismu. Je to skutečně důležité, přečti si Dialektiku osvícenství od Adorna ;).

V Ajvazově nevyrovnanosti žádné kouzlo nenacházím. Není to součástí hry, je to autorova lenost :o), a btw, „hra“ je klíčové slovo postmodernismu. Nejde mi o homogenitu, ale o vnitřní soudržnost textu, jednotící princip.

Samozřejmě jsou relevatní texty a ne autorovy řeči o nich. To bylo jen na dokreslení nesnesitelné atmosféry :).

K těm variacím bytí: jde o to, že Ajvaz je posedlý konstruováním a máloco nechá „nedořečené“; vůbec nešlo o argumentaci ve stylu, proč vůbec psát, když si to přece čtenáři vymyslí sami. Musí autor vytěžit každý moment až do dna? - nejenže nemusí, ale NESMÍ. James Joyce _musel_ napsat Finnegans Wake, to je ta vnitřní nezbytnost práce a rozšiřování formálních možností literatury :p. A vůbec, James Joyce byl geniální, tak mi nešlap po mých hračkách :).

PeterN. Good. Mě se nechce se do Cesty na jih pouštět, protože jsem o ní četla nějaké recenze a bylo to myslím něco v tom stylu, že autor nakonec uzavírá své nekonečné labyrinty, vysvětluje, kauzálně spojuje. Což je mi nepříjemné jen o tom zdáli slyšet :).

82PeterN.
helmikuu 1, 2010, 4:53pm

eskarina: Jen aby nedošlo k nedorozumění, já jsem svojim příspěvkem ke čtení Cesty na jih určitě nevybízel a v mnoha ohledech vnímám Ajvaze podobně jako ty, rozumím ale i fauxthumovu pohledu.

833497299
Muokkaaja: helmikuu 2, 2010, 2:03am

_eskarina: Takže aby bylo jasno:

postmodernismus neodsuzuji a nikdy jsem to neměl v úmyslu. Moje poznámka ohledně "postmoderních kliček" byla narážka na tvoji větu: "Stejně jako třeba obhajovat spisovatelovu neschopnost udržet styl a koherenci textu jako doklad jeho postmoderního přístupu k literatuře.", ze které jsem naopak já nabyl dojmu, že jsou ti "postmoderní přístupy" protivné. Chápu to ale spíš tak, že ti vadí označování autorské impotence za postmodernismus, což vnímám celkem podobně - sarkastické označení "postmoderních kliček" se vztahovalo právě na takové impotentní autory (napadá mě jeden dobrý příklad - Roman Ludva: Smrt a křeslo). Jsem trochu alergický na nadužívání adjektiva "postmoderní", protože obecně vzato je dneska veškerá literatura postmoderní, takže se tohle označení poněkud vyprazdňuje - což ovšem ber s nadsázkou, skutečně se nechci hádat o to, co je to postmoderní literatura. A samozřejmě vím, že "hra" je pro postmodernu klíčová.

K tomu, abych šlapal po Joyceovi, mám dost daleko - Joyce určitě není jen tvoje hračka - jeho texty jsou čtenářsky docela promiskuitní, i když jen v rámci užšího okruhu. Moje narážka na Finnegans Wake tedy byla stěží snahou o nějaké hanobení, naopak. Joyce patří mezi moje oblíbené autory a nijak nezpochybňuji jeho genialitu.

Máš pravdu - psala jsi o formě. Ovšem právě forma ajvazových textů rozhodně není banální - svou precizní strukturou připomíná diamant s mnoha fasetami nebo spíše Escherovy obrazy - ano a tady je ten problém - tobě vadí jeho uzavřenost, dotaženost a přesná formální struktura, což pro tebe zřejmě nepředstavuje dostatečnou formální zajímavost, čili je to pro tebe banální. Dobře. Jak myslíš - já s tím nesouhlasím. Trvám na tom, že právě ajvazův STYL je strohý - jak už jsem popsal, nebudu se pořád opakovat. To že je někdo ukecaný, čili hodně popisný, což Ajvaz je, ještě neznamená, že nemůže být strohý a přehledný v rovině jazyka, což Ajvaz je.

Ani v názoru, že pouze FORMA posouvá hranice, vše ostatní je banální, se asi neshodnem, jelikož je to pro mě příliš omezující názor. A je zřejmé z mnou výše popsaného, že se neshodneme ani na tom, že Ajvaz je pouze zdatný řemeslník. Ale to bychom se točili v kruhu tvrzení, co je v literatuře uměním. Adornovu Dialektiku osvícenství si přečtu.

BTW: docela by mě zajímalo, co si myslíš o J. L. Borgesovi a taky o knize Když jedné zimní noci cestující..., když už máš toho Calvina ve svých oblíbených. Calvino tam taky hraje takovou uzavřenou hru, která se podobá labyrintu a ve svém metatextovém bludišti předvádí, že dokáže napodobit styly různých autorů (zase to neber, jako že ti šlapu po nějaké tvé hračce - já mám Calvina rád a i tahle kniha se mi líbila).

Á propos, autor smí vytěžit každý moment až do dna, ale NEMŮŽE, protože to nejde, to by pak taková kniha představovala knihu knih v Babylonské knihovně - jakýsi knižní alef a to je možné pouze ve fikci

84PeterN.
helmikuu 2, 2010, 4:22am

Asi to v tom boji o Ajvaze zapadne, ale nejde mi nepodělit se s pozorováním jednoho pro mne nepochopitelného jevu, kterého jsem si povšimnul. Při procházení hodnocení uživatelů různých databází, kteří čtou vesměs Kinga, Dicka a pár dalších autorů sci-fi, detektivek či horrorů se nejčastěji setkávám s hodnoceními Kafkova Zámku a Procesu či McCarthyho románů (tyto dva autory uvádím jako příklady kritikou a literárními vědci víceméně jednoznačně přijaté do pomyslného literárního panteonu, jako autory jejichž kvality jsou nesporné právě jako protiklad k těm výše zmíněným autorům žánrové literatury (pokud by někoho v této chvíli napadla námitka ve smyslu, že i McCarthy je přece svým způsobem žánrový autor, ať si odpustí zbytečnou přednášku, vím o tom, ale jde mi o něco jiného, díky;-))). Pak se tam ale s četností, která mne, přiznám se, ohromuje objevují knihy Hermanna Hesseho. Zatímco u Kafku a Mc Carthyho si jeich popularitu mezi mládeží dokážu docela dobře vysvětlit, toho Hermanna Hesseho nechápu. Když si třeba vzpomenu na období střední školy, na hodinách literatury učitelka při probírání Kafku, kromě jiného, uvedla taky to, že je to temná a bezútěšná próza, ale že je mezi mládeží oblíbená a že ona této skutečnosti nerozumí. No, a už jen tohle stačilo k tomu, aby mnoho lidí po jeho knihách nakonec sáhlo. Proč ale Hesse? Toho nikdo nikdy - mluvím teď o střední škole na Slovensku, nevím, jaký k němu mají vztah čeští pedagogové - nezmiňoval, dokonce si ani nemůžu vybavit, že bych to jméno kdy do mých zhruba 20 let slyšel. Nevím, mě to docela překvapuje. Navíc ho spousta lidí, od kterých by to nečekal, hodnotí velice pozitivně. Pokud mi to někdo dokáže osvětlit, budu vděčný.:)

85LenockaLugosi
helmikuu 2, 2010, 4:38am

PeterN.: U nás ho učitelka určitě zmiňovala, ale co k němu říkala si nevzpomenu. Ale stačí se podívat na první řádky na wikipedii: Harry Haller je osaměle žijící podivín, který nenávidí bezduché měšťáctví ovládající podle jeho názoru svět. - To zní docela lákavě pro mladé lidi, ne?

Sama jsem Stepního vlka nečetla, ale chystám se na něj právě už od střední školy, kdy ho zmiňovala učitelka. Ale jak o něm mluvila, to už si vážně nevzpomenu. (Leda bych někde vyhrabala sešit:-)

Ale zkušenost s tím, že by učitelky říkaly, že nerozumí tomu, proč je Kafka oblíben mezi mládeží, nemám. ;-)

86_eskarina
helmikuu 2, 2010, 5:15am

fauxthum
Ok, myslím, že jsme si to vyjasnili :).
K té formě jen dovětek: pokud je kniha hodně (hodně) dobrá, jsem dokonce schopná jí prominout i tradiční formu (z posledních, co jsem četla, mě napadá Narcis a Goldmund od Hermanna Hesse).
Od Borgese jsem zatím nic nečetla, slyším na něj tolik chvály, že se prostě zatím - docela iracionálně - bojím pádu téhle iluze. Když jedné zimní noci cestující... jako celek se mi líbí velmi, ovšem bez výhrad to není :). Připadalo mi zajímavé: specifický pohled na tvorbu (psaní románu), experimentální povaha textu. Hned na úvod jsem se zděsila, jak je možné, že Calvino tak dobře zná moje pocity při procházení knihkupectvím ;). Esejistické - nebo jak to nazvat - pasáže textu mi připadají lepší, jednotlivé příběhy/začátky mi připadaly trochu nudné, respektive, většinou mě nezajímalo, jak by to mohlo skončit a přechod k novému příběhu jsem brala spíš jako ulehčení, než jako křivdu. V tomto ohledu je imho lepší Hrad zkřížených osudů (i když založeno je to samozřejmě jinak, ale jde tu taky o hraní si s možnostmi vyprávění).
Ještě k vytěžování motivů: jasně, souvisí to s tím, co jsi napsal - mě vadí uzavřenost, takže jsem měla často pocit, že mě Ajvaz vyčerpal a že daný motiv už dál prostě domýšlet nechci.

PeterN.
Ajvaz - ok, nebrala jsem to primárně jako doporučení. K Hermannu Hessovi: my jsme se o něm na gymplu taky neučili a sama jsem na něj přišla víceméně náhodou. Nicméně slyšela/četla jsem pár diskuzí zhruba takových: "Stepního vlka jsem četl už třikrát, ale pořád jsem ho ještě nepochopil. Starší ségra říká, že k tomu dojdu časem" (neboli odkaz na důležitost životních zkušeností čtenáře), přičemž ostatní moudře přikyvují: "Ano, Hermann Hesse, to je skutečně četba pro intelektuály a mudrce."
Nevím, jestli to může něco vysvětlit, ale osobně bych si z toho vzala asi to, že v obecném povědomí je Kafka už profláknutej autor, všichni vědí, že mají říkat, že píše úžasně, všichni vědí, že ho nikdo nechápe, už je to nudné - náklonností ke Kafkovi si - v tomto hypotetickém obecném povědomí :) - už nikdo kredit nezíská. A tak je nutné postavit na piedestal dalšího autora a podobně ho zakonzervovat. A tak dál a tak podobně. U nás na fakultě je takto v kurzu Robert Musil s Mužem bez vlastností, který nahradil Joyce. (Osobně je mi dost líto, že se i přednášející, a to i z Akademie věd, s potutelným úsměvem chlubí, že Odyssea nikdy nečetli, případně nedočetli).

87LenockaLugosi
helmikuu 2, 2010, 5:18am

Tak v sešitě mám k Hessovi mj. toto: "Jeho dílo je určeno náročným, přemýšlejícím čtenářům." :-)

88Sandiik
helmikuu 2, 2010, 5:51am

_eskarina: Joyce je v tomhle ohledu skutečně škoda.

893497299
Muokkaaja: helmikuu 2, 2010, 8:05am

PeterN: Proč Hesse? Od té doby, co Hesse napsal Stepního vlka, se stal u tehdejší mladé generace kultovním autorem. Stepním vlkem u něj nastal určitý rozkol, kdy jej přestávali číst jeho dřívější příznivci, kteří nerozuměli tomu, proč něco takového vůbec napsal, a stal se hodně populární u generace lidí, kteří poslouchali Patti Smith atp. (Hesse to naopak komentoval tak, že Stepní vlk je určen pro mnohem starší čtenáře, které si to v té době moc nenašlo, a že to "mladí lidé" nemůžou pochopit v té míře, v jaké to on zamýšlel - tedy ne, že by to bylo nějak přehnaně důležité, co autor zamýšlel...). Způsobil to jeho zájem o východní filosofii (např. Siddhártha) a psychedelické zážitky (mnozí tvrdí, že Stepní vlk je právě o tom), což se odráželo i v jeho pozdějších románech. Stačí si třeba přečíst, jak o Hessem píše Timothy Leary - intelektuální mluvčí tehdejší psychedelické generace par excellance - v Záblescích paměti (Flashbacks) a hlavně v Politice extáze, kde je o Hessem celá jedna kapitola. Já sám jsem od něj četl jenom Stepního vlka, Siddhárthu a výběr poezie Psáno do písku. Domnívám se, že se jej tohle stigma kultovního, zasvěcujícího autora, jehož texty jsou zvláštně hermetické a mohjou sloužit jako iniciační materiál ke specifickému duchovnímu rozvoji, drží dodnes. Ovšem přestože je docela populární, jak píšeš, naštěstí je stále autorem pro užší okruh čtenářů, který není nestoudně veřejně znásilňován, protože tuto roli populárního zasvětitele pro mladé masy hrají mnohem lépe povrchní šarlatáni typu Paolo Coelho (doufám, že jsem se teď zase nikoho příliš nedotknul, ale i kdyby, tak dobře mu tak ;-)).

_eskarina: Ještě k tomu rozšiřování hranic - mám dojem, že trochu podceňuješ význam fikčního světa, který je pro mě docela důležitý. Koneckonců téma knihy, čili její obsah, představuje právě její fikční prostor, kompozice čili forma není nic jiného, než způsob pohybu - chůze - tímto prostorem a jazyk čili styl je pouze způsob popisu tohoto pohybu, který je prezentován pomocí systému znaků. Proto mi připadá tvrzení, že pouze forma může posouvat hranice možností literatury, docela svévolné a neoprávněné - proč by měl být důležitější způsob pohybu prostorem, resp. způsob jeho prezentace, než prostor sám, když ten je pritom poměrně velkou součástí imaginace autora, bez ní by nikdy nemohl vzniknout. Samozřejmě, že je možné docela banální syžet popsat jakkoliv zajímavě, zcela se soustředit na formu - já tento přístup neodsuzuji, neboť je stejně oprávněný jako jakýkoliv jiný - například Stylistická cvičení Raymonda Queneaua, ale existuje i spousta fikčních prostorů, jejichž "přínos" je stěží zanedbatelný. Z jakého důvodu tedy má forma takovou přednost před obsahem? Nebo snad najdu odpověď v Adornově Dialektice osvícenství? ;-).

Můj pohled na fikční prostory a vnímání rozkoše z percepčního zážitku čtení tedy souvisí především z možností zaujímat postavení určitého pohledu, který zahrnuje komplexní estetický zážitek, z něhož je forma "procházení" pouze to, co jej ustavuje, nikoliv vytváří. Slovy Pierra Quelleta (Vnímání fikčních světů):

"Neměli bychom již nazírat fikční světy a fikční díla jako pragmatický účinek prostého jazykového aktu, maximy či komunikativní smlouvy mezi dvěma partnery jazykové komunikace, ale nazírat je jako ustanovení estetické aktivity. Nejde pochopitelně o prosté uvádění slov, která se „hodí“ k líčeným věcem, ale jde o uvedení čtenáře do kognitivně-percepční zkušenosti, v níž forma i obsah více či méně odpovídají jeho vlastní fenomenologické zkušenosti se světem. Když čtu Hledání ztraceného času, nepoužívám nějakého reálného či možného světa, abych si verifikoval více či méně modifikovaný stav jedinců, vlastností či vztahů, tedy „jevů a objektů“, který text popisuje. Místo toho zakouším prostřednictvím zobrazení percepční činnosti postav, vypravěčů a zprostředkovatelů celý rozsah estetické zkušenosti, kterou si jistým způsobem přivlastňuji (...)"

Zdůrazňuji poslední větu, kde se mluví o "přivlastňování estetické zkušenosti", což já vnímám jako samotné jádro mé osobní čtenářské (nebo divácké) zkušenosti.

Á propos, k tomu Calvinovi - těžko si představit, že by v rámci svého textového bludiště navnadil čtenáře tak, aby po přečtení jedné úvodní stránky cizího románu dychtili po znalosti pokračování. Přechod k novému příběhu je samozřejmě ulehčení, protože tvoří kontinuitu samotného vyprávění, které je vnořenými cizími texty zpomalováno. A co si myslíš o celém OULIPO (Queneau, Perec)? Nebo třeba o Raymondu Rousselovi (Locus Solus), když už jsme tady u těch stylistických experimentů, které tě - zdá se - docela baví?

90PeterN.
Muokkaaja: helmikuu 2, 2010, 8:20am

LenockaLugosi, _eskarina, fauxthum: Díky všem za názor. Já úplně zapomněl na tu jeho oblibu u psychedelické generace. Ty autory čte poměrně velký okruh lidí a frekvence výskytu Hesseho jména v doslovech k jejich knihám zřejmě bude dost vysoká. Pak už není moc těžké dovodit, odkud se o něm mládež:) dozvídá a proč jej čte...

913497299
helmikuu 2, 2010, 9:09am

Ještě k tomu, chlubení se, že členové Akademie věd nečetli Odyssea - ono je asi teď vůbec nějak populární chlubit se tím, co někdo nečetl. Asi to bude tím, že je knižní trh přesycen, takže je snazší deklamovat o tom, co z toho velkého množství mě nechalo chladným ;-). Nedávno jsem četl, že Jiří Kratochvil se chlubil tím, že nikdy nečetl nic od Huga, Balzaca a Dickense, protože jsou to jeho neoblíbení autoři ;-)) - poměrně originální kauzalita.

92PeterN.
helmikuu 2, 2010, 9:32am

fauxthum: Kam se hrabe Bebacek...;-)

93Artran
helmikuu 2, 2010, 9:53am

>91 3497299::fauxthum

Nechápu, jak může být nějaký autor něčí neoblíbený, když od něj ten dotyčný nic nečetl...

A ad ten Joyce. Jo je to trend (trend omlouvat svou esteticko-intelektuální lenost nebo přímo hloupost), Trávníček ve své knize Příběh je mrtev se tím také chlubí...

94PeterN.
helmikuu 2, 2010, 10:04am

Naštěstí jsou Trávníček i Kratochvíl mými neoblíbenými autory, takže jsem do nich nic nemusel číst.;-)

95_eskarina
helmikuu 2, 2010, 11:17am

fauxthum
V tom se neshodneme: obsah („co?“) knihy mě sám o sobě nezajímá, fikční svět sám o sobě mě nezajímá, zajímá mě naopak přístup k němu, jeho uchopení („jak?“; forma). Protože (idealistická myšlenka, tak se moc nelekej :)): Ideje jsou dány, jde právě o způsob, jakým se k nim autor přibližuje, z jakého úhlu je dokáže zpřítomnit ve svém materiálu, který však nutně je sekundární (jistě jsou materiály vhodné méně a více, ale o tom teď nemluvím). Idea není vyčerpatelná v jednom pojmu, proto na _způsobu_ popisu velmi záleží, protože jedině tak se snad můžeme dobrat jakéhosi komplexnějšího celku. Napsáno jinak, „„Celá práce básnických škol omezuje se na to, že sbírají a vyhlašují nové metody sloužící k rozvržení a zpracování slovesných materiálů, specielně mnohem víc k rozvržení obrazů než k jejich vytváření.“ (Šklovskij, Teorie prózy) Snad je jasnější, proč je pro mě důležitější pohyb v prostoru, než prostor sám. Netvrdím, že je to univerzální pravidlo, které musejí všichni přijmout za své, ale skutečně to takto chápu a podle toho taky posuzuju. Až začnu číst něco jiného než ruské formalisty či teoretiky modernismu, možná mě to donutí myslet jinak; avšak zdá se mi to být přesně tím, k čemu intuitivně směřuju už déle. V Dialektice osvícenství bys mohl najít důvody, proč se modernistická literatura vydala tímhle směrem. (Podobné, ačkoli mnohem mladší a čtenářsky přívětivější je Lyotardova kniha O postmodernismu).
S citovaným výrokem nesouhlasím :). Znak beru ne jen jako původní Saussurovo rozdělení na označující a označované, ale ve smyslu Ogdenova-Richardsova trojúhleníku (přesněji, nejbližší je mi Ingardenova definice trojdimenzionální entity, ale to není tak známé). Proto, nepřivlastňuji si nic a nezáleží výhradně na mé zkušenosti se světem. Konstruuji si vlastní konkrétní estetický objekt, na základě textu a v hranicích, které mi stanovuje. Ale „vše je mnohem složitější“ - abych to tak trochu shodila, a nevím, jak moc máš náladu se do toho zamotávat. Možná se v něčem lišíme i jen odlišným chápáním určitých pojmů, a to je pak těžké :).
O projektu/dílně/whatever OULIPO toho zas tak moc nevím, od Queneaua jsem četla jen Stylistická cvičení, obecně je mi ta myšlenka sympatická, bezmezně obdivuju matematiku (vážně:)!). Nevím, jestli to tak vyznělo, ale nečtu jen experimentální literaturu, člověk přece musí mít obecný přehled. Ale ano, baví mě to velmi, viz důvody výše. Dovoluje mi to udržet si představu, že ve světe existuje smysl.

K Jiřímu Kratochvilovi: on se totiž stylizuje do role moderního/postmoderního autora, pro kterého je realismus mrtvý a pochybný, neboť si jeho autoři mysleli, že dokáží vystihnout objektivní realitu, a dnes přece všichni správní intelektuálové vědí, že to možné není. Četla jsem, v závěru už jen listovala, jeho knihami Truchlivý bůh a Lady Carneval a připadalo mi to strašné: nudné, pozérské, efektní. Jeho starší věci údajně mají být lepší, ale kdo by na to měl nervy :).

K Odysseovi: možná je to i tím, že česká literatura stále více či méně žije z obrozeneckých tradic, které socialismus a komunismus spíš posiloval, než vyvracel. A tak se jim možná zdá, že James Joyce moc dlabe na sociální témata, takže na něj v honbě za svým „vážným“ posláním nemají čas. Z českých autorů se mi zdá, že je takhle opomíjen třeba Richard Weiner. O Anně proletářce a tak se člověk už na střední dozví víc, než by chtěl, a o Weinerovi nic. (Jinak samozřejmě nic proti akademikům a učitelům :).)

96Sandiik
helmikuu 2, 2010, 4:22pm

_eskarina: Na tom postřehu ohledně Odyssea něco bude, ale možná bych zůstal u těch "obrozeneckých tradic" a nespojoval to nutně se "sociálními tématy". Asi to neumím úplně přesně vyjádřit, ale zdá se mi, že jde spíš o určitou absenci jiných než "obrozeneckých" témat než o to, co těmi "obrozeneckými" tématy samo o sobě je.

973497299
helmikuu 3, 2010, 3:11am

Artran, PeterN: No jasně - bebacek hadra. Nejpikantnější je na té zprávě o Kratochvilovi to, že to napsal právě Jiří Trávníček ve svém literárním zápisníku a kritizoval Kratochvila právě za to, že jak může mít neoblíbené spisovatele, o kterých tvrdí, že je nikdy nečetl. Pokud vím, tak se Trávníček docela navážel do Hodrové - že prý pro napsání podobného textu jako je její Komedie stačí nabýt odpovídajícího vzdělání a pak počkat, až se mu to v hlavě všechno tak nějak zajímavě poskládá, sednout si ke stolu a hodit to na papír, kdyžto třeba u nového románu od Jana Nováka o Mašínech musí spisovatel provést namáhavou rešerši atd. Vtipné je, že by se dalo argumentovat i opačně, že proto, aby někdo napsal historický román o Mašínech, stačí, když autor nabude odpovídajícího vzdělání, sedne si ke stolu a prostě všechny ty informace hodí na papír v odpovídající formě, takže na tom nic není, kdyžto taková Hodrová...;-)

K tomu Kratochvilovi - já jej mám docela rád, ale četl jsem právě jenom ty jeho starší věci a v poslední době mě docela nemile překvapuje - např. jeho privátní "svědectví", nebo co to je, o setkání s knihou od Kundery, které napsal do sborníku k výročí Milana Kundery ( http://www.kosmas.cz/knihy/149749/Pocta-Milanu-Kunderovi/ ), je docela trapné. A vůbec, kdo si honí triko s Kunderou, je looser. Četl jsem od něj Uprostřed nocí zpěv, což není špatné - taková próza s autobiografickými prvky - trochu rozvláčné, ale zajímavá forma ;-). Potom Orfea z Kénigu - povídkový soubor - něco z toho je výborné, něco je slabší - u těch delších povídek většinou dochází k podobné rozplizlosti. Celkově ale hodně slušné. Nejlepší je ovšem povídkový soubor Má lásko, postmoderno - ten je výborný. Zbytek neznám a momentálně se ani na nic dalšího nechystám.

_eskarina: S tím, že ideje jsou dány a jde o způsob, jakým se k nim autor přibližuje, resp. jakým jsou autorem prezentovány, problém nemám. Můj názor je v tomto podobný. Nemám ani problém s tím, že na způsobu popisu velmi záleží - já formu nijak neupozaďuji, neberu jí její význam,který nesporně má, protože tvoří podstatnou součást toho, jak je fikčním světem procházeno a jak je tento pohyb prezentován, čili má podstatný vliv na moji (čtenářovu) komplexní estetickou zkušenost. Souhlasím i s tím, že si při aktu čtení konstruuji vlastní estetický objekt na základě textu a v jeho hranicích a že nezáleží výhradně na mé zkušenosti se světem. Tady se určitě shodneme. Neshodneme se hlavně v tom, že pro mě je důležitý komplex estetické a intelektuálně-kognitivní zkušenosti pohybu fikčním prostorem (včetně toho "jak") a ne pouze jeho forma. Nemá smysl to dál rozvádět, protože bych se zase opakoval. Tvoji argumentaci samozřejmě uznávám, prostě jenom vycházíme z jiných předpokladů. BTW: Neřekl bych, že působíš jako někdo, kdo čte JENOM experimentální literaturu.

98_eskarina
helmikuu 3, 2010, 4:34am

fauxthum: ok.

Sandiik: myslela jsem to prostě tak, že Joyce je prost tendencí moralizujících, poučujících čtenářské publikum, případně kulturně-obranářských. Druhá věta se vztahuje už k české literatuře...? V tom případě je otázka, co tuhle absenci jiných tématu způsobuje. Osobně se setkávám spíš s tím, že místo upozorňování na dvojí skutečnost umění přednášející vysvětlují, že rozdíl mezi fikcí a reálným světem není zas tak nepřekročitelný (což podle mě vede k důrazu na ta "obrozenecká témata). Ale to jen tak mimochodem, je to můj dojem, nic reprezentativního a vypovídajícího.

99Artran
Muokkaaja: helmikuu 3, 2010, 7:04am

_eskatrina:

Já si tedy myslím, že česká literatura už dávno nežije z obrozeneckých tradic :) Alespoň si tedy nevybavuji nějakého současného autora, který by vědomě rozvíjel estetiku třeba Nerudy, Němcové nebo Jiráska :) (když pominu Macurovy texty). Naopak bych řekl, že současní autoři spíš "dlabou" na nějakou (českou) tradici. A co má socialistický realismus Anny Proletářky společného s obrozenectvím?

Jestli tys spíš nechtěla říct, že se tu jaksi uměle stále udržuje petrifikovaný kánon autorů oficiálně uznaných za dob socialismu ;-) I s tímhle tvrzením bych ale byl opatrný. Osobně mám spíš pocit, že to už na dnešních středních školách a gymnáziích moc neplatí.

1003497299
Muokkaaja: helmikuu 3, 2010, 8:28am

Artran: I ten Macura ani tak moc nerozvíjí estetiku obrozenců (Ten, který bude), jako spíš celkem originálně pracuje s tímhle tématem, k čemuž ovšem užívá specifických forem ("živé obrazy", "paměti"), které posouvá trochu jinam - to je pravda. BTW: nečetl někdo jeho Občana Monte Christo?

101Sandiik
Muokkaaja: helmikuu 3, 2010, 8:52am

_eskarina: Myslím, že tím určujícím pro českou literaturu je určitá plebejskost (samozřejmě si nemyslím, že tím tvrzení objevuji Ameriku). A právě v tom je taky nejsilnější a nejzajímavější pro svět (Hašek, Hrabal). Příklad za všechny: Jeden uživatel na ČSFD (mimochodem můj oblíbený) ve svém komentáři k filmu "Pýcha a předsudek" napsal mj. toto: "místo pohnutí nad vznešenými mravy a duchaplnými jiskřivými dialogy mám chuť popadnout vidle, píchnout pana Bingleyho do zadku a zařvat: "Na Bastilu!""
Pak by tu samozřejmě mohla být ještě jedna silná linie a to je reflexe totalit, ale i v tom jsme tak nějak "plebejští". Sociální důrazy z obojího toho rostou naprosto samozřejmě...

1023497299
helmikuu 3, 2010, 9:14am

Sandik: A proto všichni skuteční čeští aristokraté ducha prchají do Francie ;-)). Vive le croissant!!

103PeterN.
helmikuu 3, 2010, 9:51am

fauxthum: já se v české literární scéně nijak zvlášť neorientuji (nevím přesně kdo s kým proti komu a jak), ale docela by mě zajímalo, kde se bere ten odpor a pohrdání vůči Kunderovi. Rozumím, že sborníky výše uvedeného typu kriticky uvažujícího člověka od Kunderovy tvorby spíš odrazují, ale troufám si tvrdit, že minimálně takový Žert je i na evropské poměry velmi kvalitní román (četl jsem ještě Nesmrtelnost a Nesnesitelnou lehkost bytí, byť ty mě nijak zvlášť nezaujaly, ale i tyto romány mají vysokou úroveň). Přečíst si Křesadla, který tady útočil snad na všechno, co se hýbalo a psalo česky (mnohdy o hodně lépe než on, protože umění - mám takový pocit - přece nespoćívá ve schopnosti vzít si nepůvodní formu a nalít do ní sebeinteligentnější a sebezábavnější obsah - zjednodušeně řečeno), a vzít ho jako bernou minci, mi nepřipadá moc poctivé. Jen upozorňuji: nepovažuji Kunderu za svého mistra, kterého bych potřeboval hájit, není to žádná má srdcovka, jen mi ten přístup k němu přijde mnohdy na úrovni Kratochvíla a Trávníčka k jejich neoblíbeným autorům.

104_eskarina
helmikuu 3, 2010, 10:06am

Atran:
Ok, ne obrozenecká témata, ale obrozenecký étos. Rozhodně jsem nesměřovala k tvrzení, že někdo dnes napodobuje styl/estetiku Jiráska nebo Němcové; Nerudu bych vynechala, protože ten se vymyká z toho, co jsem měla na mysli "obrozenectvím" a co se mi evidentně nedaří popsat. Zkusím to tedy ještě jinak: na jedné straně jsou ti, co se primárně soustředí na aktuální společenská témata s cílem poukázat na jejich nešvary (např. sociální nespravedlivost, nejrůznější typy diskriminace, xenofobie atp.) - na druhé straně ti, kteří skrze témata z všedního života hledají "obecné konstanty bytí". První jsou zaměřeni víc na společnost, druzí na individuum. "Obrozenectvím" jsem myslela první skupinu. V takto obecné rovině imho lze vedle sebe postavit Annu proletářku a třeba Chyži pod horami.
(Uvádím jen k zamyšlení, ne jako doklad téhle koncepce: "Tento stav pomíjení určitých autorů můžeme (...) sledovat jako jednu tenkou problematickou nit vývoje moderního českého písemnictví od začátku 19. století. Tedy od doby, kdy se datuje vznik česky psané literatury v rozvinutém osvícenství a očínajícím romantismu, literatury už málem úředně české, která je dílem a konsekvenlním výsledkem fantastického étosu českého jazykového obrození, a tím ovšem i literaturou, která se od začátku zbavuje svých zdánlivě obtížnějších a hůře vychovatclných či katalogizačně zařaditelných nezbedných dětí." Jan Lopatka/Předpoklady tvorby; proto jsem uvedla toho Weinera)

Nemám moc informace, jak vypadá současná výuka literatury na středních školy, ale moc optimistická bych v tom nebyla. Když vidím, jakým stylem například dělají slečny z PdF referáty, uklidňuje mě víceméně jen to, že si říkám, že děti přece nemohou být pod vlivem učitelů natolik, aby se mohly nadobro zkazit :p.

105_eskarina
helmikuu 3, 2010, 10:13am

Sandiik:
Plebejskost? Chm...
Od Haška jsem četla jen Švejka, takže nevím, jak jinak psal, ale podnětná mi v tomto kontextu připadá Chalupeckého studie, kdy Haška zařadil mezi expresionisty.
Podobně Hrabal, i když tam se musí rozlišovat, načtené to nemám. Znám jen povídky Pábitelé a Příliš hlučnou samotu a ani u jednoho bych jako klíčové slovo nevybrala "plebejskost".
Ohledně reflexe totalit si nejsem úplně jistá, co tím myslíš.

106Sandiik
helmikuu 3, 2010, 6:37pm

Možná jdeš až příliš "do hloubky". Švejk je přece prototyp "blba", který jednoduše a přímočaře vítězí svou neodolatelnou malostí. Totéž Hrabalovy postavy. To je svět malých lidiček, různých podivínů, ztroskotanců, outsiderů. Kolik je u nás románů, kde je hlavním (a pozitivním) hrdinou řekněme nějaký aristokrat? Osobně mě nenapadá ani jediný...

107_eskarina
helmikuu 4, 2010, 3:35am

Možná že ty zůstáváš "na povrchu" :p.
Jinak ok, opět je to především jiným přístupem. "Švejk je přece prototyp blba" - a proč seš si tak jistý? Źe si to myslí hodně lidí, neznamená, že je to jediná správná a nevyvratitelná interpretace.
(Ještě bych něco napsala o převrácení hodnot komického a tragického v modernistické literatuře, ale třeba někdy jindy.)

K aristokratům v českých románech - taky mě nic nenapadá. Pravděpodobně to souvisí s historickým vývojem země.

108Artran
Muokkaaja: helmikuu 4, 2010, 4:02am

>104 _eskarina::_eskarina

Nebylo by pak pro tebe spíše lepší rozlišovat mezi literaturou angažovanou a např. epistemologickou (kterou, jak předpokládám, upřednostňuješ)?

Termín "obrozenectví" tu podle mého skutečně není případný, protože odkazuje na jiný diskurz (a nezmění to ani Lopatka s jeho "ethosem" :)

Píšu to proto, že mne prve potěšila tvá věta: "role moderního/postmoderního autora, pro kterého je realismus mrtvý a pochybný, neboť si jeho autoři mysleli, že dokáží vystihnout objektivní realitu, a dnes přece všichni správní intelektuálové vědí, že to možné není".

Tahle devalvace určitého uměleckého směru nebo hnutí z důvodu nedostatečného vhledu a tudíž neporozumění, která si tak vytváří své ideologické otloukánky, je, myslím, zbytečná a je znakem jen určité (tendenční) pózy (podobně je to např. s pozitivismem).

Konkrétně ten realismus, resp. Balzac, byl inspirativní pro avantgardní francouzské autory 60. let díky svým drobnohledným popisům. Dickense zase zmiňuje jako inspirativního autora Salman Rushdie. Takže ten Kratochil by udělal lépe, kdyby místo siláckých řeči si tyhle autory přečetl. Nebo mlčel ;-)

-----

Ty aristokrati v české próze jsou pravda málo. Ale v próze dekadentů (Karásek, Opolský, Breisky) by se něco našlo. Havlíček má také jedno romaneto, které je prostoupeno aristokratičností jisté postavy.

1093497299
Muokkaaja: helmikuu 4, 2010, 4:27am

>103 PeterN.: PeterN: Můj vztah ke Kunderovi je poměrně dichotonický. Na jedné straně jej vnímám jako kvalitního a originálního autora (třeba na gymnáziu jsem jej docela žral) a na druhé straně mi připadá, že to jeho zbožštění, které tady v určitých kruzích vládne, je dost přehnané a neodpovídá jeho "skutečné" velikosti - nemalý vliv na to má ostatně Kundera sám. Nemyslím si, že by se tady na Kunderu nějak všeobecně nadávalo. Co se týče toho sborníku, který jsem tady uváděl, tak ten není nijak odrazující - četl jsem jej a některé příspěvky jsou samozřejmě trochu nekriticky vzhlížející, některé méně a některé se snaží o nezaujatý přístup. Já jsem narážel spíše konkrétně na příspěvek Kratochvila, který mi přišel docela trapný - jako jakási jeho osobní zpověď - přečti si jej a uvidíš. Křesadla bych do toho raději tentokráte netahal - on se do Kundery dost navážel (a do některých dalších autorů taky, ale neřekl bych, že do všeho co se tenkrát hýbalo a psalo česky - to ani zdaleka - a jeho kvality ve srovnání s jinými autory bych taky raději nerozváděl) a já osobně to vnímám jako jeho největší nedostatek - jakási jeho anti-kunderovská obsese. Já považuji kunderovy romány, které jsem četl, za víceméně nadprůměrně kvalitní (Žert, nesmrtelnost, Nesnesitelná lehkost bytí, Kniha smíchu a zapomnění, Směšné lásky). Problém, který s Kunderou mám a který s ním možná má i spousta dalších lidí (alespoň většina z těch, se kterými jsem se o tom bavil, bez ohledu k tomu, jak moc je to relevantní skupna) je ten, že imho v kunderových textech chybí určitý nadhled - on se staví do pozice jakéhosi velmi vzdělaného a hlubokého autora, který spojuje úžasně hluboké myšlenky v úžasně originální narativní struktury a přitom to dělá takovým způsobem, aby to bylo dostatečně pochopitelné pro poměrně širokou vrstvu !intelektuálních" čtenářů (teď mám na mysli úplnějinou vrstvu než tu,která žere třeba Coelha nebo Fulghuma, to nejsou imho "intelektuální" autoři - alespoň ne v tom smyslu, v jakém je "intelektuálním" autorem Kundera), takže jeho čtenáři si pak mohou lehce nabýt dojmu, že když tak "hlubokému" autorovi tak snadno rozumí, tak jsou také tak "hlubocí" - mojou k jeho textům vzhížet a zpětně pak vzhlížet sami na sebe skrze jeho texty. Tudíž ze sebe Kundera dělá takového autora intelektuálních bestsellerů (ne ovšem úplně banálních), které fungují jako uspokojivé zrcadlo. On vždycky vybere nějaké filosofické téma, které pak načrtne ve svých "esejistických" částech jeho románů, a to pak zapojí do vyprávění - třeba na začátku Nesnesitelné lehkosti popíše nietzscheovský mýtus věčného návratu a jak by to bylo všechno fatální, kdyby se všechno pořád dokola opakovalo - každé gesto a každé slovo a všechno - a pak z toho rozjede existenciální román, kde touto tísní jeho postavy víceméně trpí a do toho trochu těch perversních prvků a ještě další narážky a zamyšlení a bestseller, ve kterém se zhlíží dokonce i Kylie Minogue, je na světě. Další věc, kterou dělá, je uvádění známých a prověřených klasiků(Nesmrtelnost,Kniha smíchu a zapomnění), ke kterým má jako autor vztah, které zapojí do své hry (tudíž ukáže, jak jim rozumí - Kundera jako autor rozumí asi úplně všemu), a které prostě "použije", aby jejich uměleckou auru připojil k té své a zase se v tom mohl vidět jeho čtenář, který jim pak vlastně rozumí taky. Prostě když to shrnu, tak mi Kundera připadá jako takový auto-ipsační autor, který se dobře prodává v zahraničí, protože je dostatečně reprezentativní, ovšem to neznamená, že by neuměl psát, že by byl banální a že by jeho knihy byly úplně špatné - to určitě ne. Kundera je jako spisovatel talentovaný dost, ale ta jeho podbízivost je mi protivná - takže tak.

110Artran
helmikuu 4, 2010, 4:23am

fauxthum: Ano... tenhle pocit podbízivosti a rozbředlé populární filosofie mám vždy, když otevřu jeho romány. Proto jsem se nikdy neodhodlal je přečíst. Jenže vzhledem k tomu, že jeho eseje mi přišly skvělé, pro mne zůstává autorem, který mne stále provokuje :-)

1113497299
Muokkaaja: helmikuu 4, 2010, 4:35am

Artran: Tak tak. Já jsem do některých jeho esejů jen nahlížel, ale zdály se mi zajímavé. On má schopnost poměrně originálního myšlení a propojování. Docela bych si rád někdy přečetl jeho pozdější francouzské romány, které neexistují v českém překladu, protože jsem četl, že se od těch, které jsou tady známé, dost liší.

112Artran
helmikuu 4, 2010, 4:43am

fauxthum: Kunderova Pomalost byla myslím do češtiny přeložena "pirátsky" :) a svého času se potulovala po internetu. O kvalitě toho překladu ale nic netuším.

113PeterN.
helmikuu 4, 2010, 4:43am

Ok, takhle je mi jasné o co jde a nejspíš máte pravdu, ale přece jenom mi ten Žert, který si z jeho románů cením nejvíc, do toho "vzorce" moc nezapadá.

1143497299
Muokkaaja: helmikuu 4, 2010, 4:52am

PeterN: To máš pravdu, Žert tomu tak úplně neodpovídá, tam ještě není ten "hluboký" Kundera tak znát. Mě osobně se Žert líbil hodně.

Artran: jj - o tom překladu vím, ale nečetl jsem jej. Mám jej dokonce i někde stáhnutý a slyšel jsem, že je poměrně kvalitní - že to vypadá na práci profesionála.

115Sandiik
helmikuu 4, 2010, 6:50pm

_eskarina: Toho "blba" jsem dal do uvozovek záměrně. Opravdu nemám chuť řešit, zda-li jím Švejk skutečně je a proto mu všechno prochází, nebo jím ve skutečnosti není, blba hraje a proto mu všechno vychází. Vždyť je to přece literatura a ne matematická rovnice. Nedoslovenost k ní bytostně patří. Navíc si myslím, že o to vlastně až tak moc nejde, jde spíš o to, že Švejk odráží (a dovádí ad absurdum) určité obecné přístupy, postoje, názory a právě těmi tak silně rezonuje, ať už jej milí čtenářové pochopí tak či onak ;o)

116iki123
helmikuu 5, 2010, 2:05pm

Aristokrat jako hlavní postava? Myslíte beletrii nebo naučnou literaturu?

117Sandiik
helmikuu 5, 2010, 2:55pm

B jako "beletrie" je správně ;o)

118iki123
Muokkaaja: helmikuu 6, 2010, 4:58pm

Moudrý Engelbert od Jaromíra Johna, Poslední Čech od J.K. Tyla (vím, poněkud zprofanované a Tyl se "trošku" netrefil). Osamocený rváč M.V. Kratochvíl, Dobrá kočka, která nemlsá od téhož autora (pokud Václava Hollara berete jako šlechtice, tuším, že pocházel ze šlechtického rodu), Rožumberská trilogie (Petr kajícník, Romance o Závišovi, Barbar Vok - Mařánek, Jiří). Mám ještě pokračovat? Legenda o dobré ženě od Marie Kadlecové - je to příběh o Anně České, manželce Richarda II., Myslím, že minulý rok vyšla próza s názvem Anna Česká od Anny Whitton - trochu lehčí próza ženského zaměření. Poslední Budovec od Svátka, Don Cesar a Salomena od téhož autora....

119iki123
helmikuu 6, 2010, 5:09pm

Kubka František Palečkův úsměv a pláč, Alois Jirásek Z Čech až na konec světa, Radovan Šimáček - Výbuch (o výbuchu na jičínském zámku), Kříž proti kříži (o tragické křížové výpravě do Cařihradu), Zločin na Zlenicích hradě l.p. 1318 a to jsem ještě nezačala s Ludmilou Vaňkovou (Král železný, král zlatý, Léč pána z Rožumberka,....), Zdeňka Bezděková - Bílá paní (hádejte o kom:D)) Alois Jirásek Husitský král (I., II.)... Alexandr Pludek Kralevic, král, císař, Vrchlický, Jaroslav - Noc na Karlštejně...

120iki123
helmikuu 7, 2010, 8:26am

Mým koníčkem je historie (mimo dalších žánrů). Jen některé z těchto knížek jsem přečetla. Podotýkám, že jsem vybírala autory české. Jinak Knihovna města Hradce Králové vydala docela pěknou rešerši (nebo výběrovou bibliografii, jak je libo) Česká šlechta v krásné literatuře. Upozorňuji, že jsem z ní nečerpala, protože doma těch knížek mám tolik, že jsem ji neměla po ruce. :))

121_eskarina
helmikuu 7, 2010, 9:56am

Atran
snad ano, tebou nabízené pojmy jsem nepoužila z jednoduchého důvodu - nikde jsem na takové dělení zatím nenarazila a neznala jsem je. Označení "obrozenecký" bylo jen pracovní a na jeho adekvátnosti netrvám, celý ten náčrt byl spíš intuitivní a do diskuze se dostal jen proto, že jsem s jeho pomocí chtěla zkusit poukázat na možné důvody, proč je Joyce opomíjen, nebyl to útok na českou literaturu.

Sandiik
však jsem snad napsala "ok, je to o jiném přístupu". A že je ta studie podnětná, tedy vybízí k jinému pohledu, nikoli, že je geniální a zcela odhalující. Argumentu s matematickou rovnicí nerozumím a rovněž nepotřebuju, aby mě někdo poučoval o "nedoslovenosti" (mimo: spíše se používá pojem "nedořečenost", případně Ingardenův "nedourčenost").
Méně ega a emotivních reakcí, pánové, a trochu více tolerance a snad jakéhosi apriorního respektu k ostatním. Jinak děkuji za pozornost.

122Sandiik
helmikuu 7, 2010, 12:53pm

_eskarina: Jestli jsem nějak urazil, tak se moc omlouvám. To jsem vážně nechtěl. Navíc si myslím, že literatuře rozumíš víc než já, v literárních vodách a vědách naprostý amatér. Ale mám dojem, že tu došlo k nějakému nedorozumění a možná by bylo dobré si říci, že to nedorozumění bylo.

Jinak, ta stude... To je ten Jindřich Chalupecký, působící jako teoretik Skupiny 42, neúnavný propagátor moderního výtvarného umění a autor geniální knížky "Úděl umělce" o Marcelu Duchampovi ?

123_eskarina
helmikuu 7, 2010, 1:44pm

Ok.
A ano, je to právě ten Jindřich Chalupecký. Jmenuje se to "Expresionisté" a krom Haška tam je Weiner, Klíma a Deml. Doporučuju, kudy chodím, ačkoli sama to mám zatím zařazeno ve frontě a přečteno jen velmi výběrově, z obecné náklonnosti k poetice Skupiny 42 :).

1243497299
helmikuu 8, 2010, 2:58am

to _eskarina: Méně ega a emotivních reakcí i tobě ;-). Ne, vážně - nemám pocit, že bys v tomto směru nějak zvlášť zaostávala. A nemám ani pocit, že by zde někdo projevoval vůči někomu netoleranci nebo nerespekt - alespoň tedy pokud budu mluvit za sebe, tak já nerespektuji pouze určitý typ ignorantů - nemyslím, že by se tady někdo takový nacházel. Prostě normální intelektuální polemika v rámci mezí slušnosti - oproti množství jiných diskusních fór jsme tady na sebe neobvykle slušní (asi je to taky tím, že je nás tady docela málo) - takže vztahovačnost a tendence k urážení se nevyznívají moc přesvědčivě. Jinak samozřejmě děkuji za pozornost i tobě.

125_eskarina
helmikuu 9, 2010, 2:52pm

fauxthum: přesně takovéto mudrování jsem měla na mysli. Ale jistě to se mnou myslíte dobře :o).

Otázka do pléna: zdá se mi docela časté, že v knihovnách dost výrazně převažují spisovatelé-muži nad ženami. Proč myslíte, že to tak je? Je pro vás osobně důležité, zda knížku napsala žena nebo muž? Mění se podle toho vaše očekávání? Myslíte, že se z textu dá bezpečně poznat, jakého pohlaví je spisovatel?
(Poznámka: není to zamýšleno nikterak feministicky, emancipačně, ideologicky, whatever. Jen mě to tak napadlo :).)

126Artran
Muokkaaja: helmikuu 10, 2010, 1:16pm

>121 _eskarina::_eskarina

Ok ;-)

>125 _eskarina::_eskarina

Ptáš se na knihovny v osobním vlastnictví (prostě to, co máme doma) nebo na knihovnu jako instituci?

A jestli to pro mne je důležité? Je. Jistým vágním způsobem si totiž myslím, že se styl žen a mužů skutečně liší (i témata, o kterých píší). Detailně to rozvádět je ale pro mne složité, protože se tu pohybuji jen na poli dojmů. V poezii mám například pocit, že jsou básnířky střídmější co do rozsahu témat (fantazie, "rozevlátosti"), ale daleko zarputileší co se týče ostrosti výrazu. Kvůli tomu obdivuji třeba Emily Dickinson, Sylvii Plath, Else Lasker-Schüler, Annu Achmatovovou nebo Nelly Sachs. Když to vezmu z druhého konce, tak si těžko představuji básnířku, která by psala jako Walt Whitman či Vachel Lindsay. Možná bych dokonce řekl, že mužská poezie tíhne k větší globálnosti, univerzálnosti a světonázoru, ale je pak díky tomu emocionálně "mdlejší". Kdežto ženská poezie má užší horizont, ale silněji osvětlený.

127iki123
helmikuu 11, 2010, 4:17pm

_eskarina:

převaha spisovatelů mužů nad spisovatelkami ženami.

Řekla bych, že to má ryze historický charakter. Nic jiného bych v tom nehledala. Ženy prostě na psaní neměly čas. A když něco napsaly, mělo to co do činění s dětmi, rodinou.

Naproti tomu: jsme věčnou inspirací:)

Artran.

"...že mužská poezie tíhne k větší globálnosti, univerzálnosti a světonázoru, ale je pak díky tomu emocionálně "mdlejší". Kdežto ženská poezie má užší horizont, ale silněji osvětlený...."

Zvláštní, protože když čtu psychologické příručky o psýše muže a ženy, tak tam je pravý opak. Ženy mají širší záběr, muži jsou více specializovaní:)

Pokud se ženy spisovatelky řídily tím, že mají psát pouze to, co znají, nedivím se, že jejich dílo má "užší horizont". Píší o rodině, o vztazích, o tom nejzákladnějším, o věcech, kterým rozuměly a rozumějí.

128iki123
helmikuu 11, 2010, 4:19pm

Jsou dobrými pozorovatelkami, znalkyněmi povah. Mají "čuch" nebo intuici, každý tomu říká jinak:)

129Sandiik
Muokkaaja: helmikuu 13, 2010, 7:23am

K tomu mužsko-ženskému psaní asi tolik... Rozdíl tu určitě je, stoprocentně poznat, píše-li muž či žena ovšem asi nejde. Určitě existují mužská a ženská témata, stejně, jako existují mužské a ženské pohledy či přístupy. Převaha mužů může souviset se zmíněnou u větší specializací (to rozhodně podepisuji ;o). Napsat knihu vyžaduje hodně odhodlání, sil, energie atp.
Mám ale dojem, že bychom ty mužsko-ženské rozdíly mohli přecenit. On to totiž přece není jediný faktor, který ovlivňuje pohledy člověka a tedy i podobu jeho psaní.
Jeden známý kdysi na nějakém táboře udělal takovou hru. Tuším, že pět skupin dětí: zvlášť jedináčky a prvorozené, zvlášť mladší sourozence z rodin, kde byli pouze dvě děti, zvlášť ty "prostřední" z velkých rodin a zvlášť ty poslední z velkých rodin. Všichni dostali stejné zadání, které měli řešit.
Prvorození se nejprve strašně pohádali o přesnost zadání, pak si zvolili zapisovatele a vypracovali dlouhý elaborát. Druhorození rovnou prohlásili, že tohle prostě nezvládnou, že to je úkol nad jejich síly, ti z velkých rodin vypracovali kolektivní odpověď, ti nejmladší z velkých rodin udělali z papírku se zadáním kuličku a tou po sobě házeli... ;o)

130_eskarina
helmikuu 13, 2010, 4:45pm

díky všem za reakce

Atran
měla jsem na mysli osobní knihovny, tady na LT; ta historická podmíněnost stavu, že jsou častěji spisovateli muži než ženy, to asi každého dřív nebo později napadne a veřejné knihovny by snad mohly být v jistém smyslu reprezentativní, takže... Ale zajímalo mě, jestli pohlaví spisovatele může mít nějaký vliv i na volbu čtenáře.

Třeba já osobně jsem ke knihám spisovatelek o něco nedůvěřivější a zřejmě právě kvůli tomu, že očekávám užší horizont, a pak se obávám toho, že autorka manévrování a to silnější osvětlení nezvládne a nemá se v podstatě na čem zachránit. V průběhu četby k nim slitovnější nejsem, ale při vybírání čtiva to na sobě prostě občas pozoruju :).

Sandiik
Jinak ano, jasně že je spousta dalších faktorů. Historka dobrá, ačkoli trochu stylizovaná (jinými slovy, nevěřím tomu :o).

iki123
"Jsme věčnou inspirací" - dobré, ano :).

1313497299
maaliskuu 8, 2010, 3:17am

Právě čtu Zemi snivců od Alfréda Kubína, Citlivé město - eseje o mytopoetice od Daniely Hodrové a Asfalt od Štěpána Kopřivy.

Na Kubína jsem byl zvědav dlouho - narazil jsem na něj, když jej vydal Cílek ve své edici mapující "Borgesovskou knihovnu". Hodrová mě svým pojetím místa a jeho mytologii ve vyprávění poměrně dost přitahuje a Asfalt od Kopřivy je normální epigonie Jiřího Kulhánka.

132_eskarina
maaliskuu 8, 2010, 4:21pm

fauxthum:
Zemi snivců jsem četla teď v prosinci, v recenzi na ihned.cz psali "fantaskní kafkárka", tak to bylo skoro nutné :). A ještě se mi líbilo autorovo prohlášení, že to nemohl namalovat, a tak to musel napsat. Výborné, u málokteré knížky mívám pocit, že ji musím okamžitě dočíst navzdory všemu (což je možná dáno mým výběrem literatury...)

1333497299
maaliskuu 9, 2010, 2:21am

_eskarina: jj - včera jsem si přečetl půlku a jsem nadšen. Rozhodně to má něco do sebe. Tou výstavbou fantastického místa, které je v režii nějaké tajemné postavy, jakožto šedé eminence, mi připomnělo ještě Weissův Dům o tisíci patrech a Locus Solus Raymonda Roussela.

134Sandiik
maaliskuu 10, 2010, 2:46pm

Díky oběma za doporučení, pokusím se k ní nějak prostřílet.

135Artran
maaliskuu 10, 2010, 5:25pm

Od Raymonda Roussela vyšly nedávno Africké dojmy:

http://www.kosmas.cz/knihy/150733/africke-dojmy/

O Rousselovi (kromě Foucalta) má mimochodem také zajímavý esej Robbe-Grillet.

A k té "fantaskní kafkarně" ;-) Velice velmi doporučuji zapomenutou útlou knížku povídek Atrakce od Emanuela Mandlera. V Agite/Fra vyšlo i rozšířené vydání jeho povídek Poslední Branibor. Mandler bohužel na poli beletrie nic jiného nenapsal a to je obrovská škoda. Jeho reflexe procesů z 50. let je děsivě hrůzná.

1363497299
maaliskuu 11, 2010, 4:21am

Artran:

> Africké dojmy - když jsem si sehnal Locus Solus, tak jsem litoval toho, že nevysly i Africké dojmy, takže: must read. Hned odpoledne si to půjdu koupit. Díky za informaci. Mimochodem, tu studii od Foucaulta o Rousselovi mám doma, ale v čem vyšel esej od Robbe-Grilleta?

137Artran
maaliskuu 11, 2010, 4:57am

V jeho knize esejů For a New Novel (Za nový román).

138iki123
huhtikuu 25, 2010, 4:54pm

Blanka Matragi. Jak vznikají šaty, jak vzniká návrh. Kniha o energické ženě, která uspěla v arabském světě.

139Sandiik
elokuu 29, 2010, 6:55am

Tak jsem po několika odborných knihách zase pustil do jedné neodborné, která se navíc pravidelně objevuje v takových těch žebříčcích typu "100 nedůležitějších knih, které byly v dějinách lidstva napsány". A jak že se jmenuje? No přece Hlava XXII ;o)

1403497299
elokuu 31, 2010, 6:41am

Já jsem se mimojiné konečně pustil do čtení Bolañových Divokých detektivů, což je ve světě docela známé dílo. U nás vyšlo o Vánocích a docela se prodávalo (hodně lidí si nejspíš myslelo, že jde o detektivku). Eliot Weinberger o Bolañovi prohlásil, že je to autor, kterého údajně četl úplně každý...nevím, kolik je na tom třeba u nás pravdy, ale podstatné je, že každou chvíli má konečně vyjít jeho slavný román 2666 !! A když už jsme u toho co má vyjít, zaznamenali jste, že U. Eco napsal nový román? V říjnu má vyjít v Itálii a za rok v překladu v Argu. Má se jmenovat Pražský hřbitov. http://www.argo.cz/aktuality/104/

141_eskarina
elokuu 31, 2010, 7:10am

fauxthum
Chm, co nový román od Eca, ale tři knížky od Jamese Joyce mají znovu vyjít ;)!

Divoké detektivy zatím tak zpovzdálí sleduju, podle recenzí a tak mám trochu dojem, že to bude napsané podobně jako právě knížky od Eca, trochu ukecané a příliš příběhové. Kdyžtak pak poreferuj, proč má smysl tu knížku číst, děkuji :).

Sandiik
na Hlavu XXII jsem slyšela/četla docela rozporuplné názory a zaujalo mě taky, že bývá srovnávána se Švejkem, tak na to jsem zvědavá :). Zatím ji mám ale jen v seznamu "to read".

1423497299
Muokkaaja: syyskuu 2, 2010, 3:22am

Odyssea, Zpověď umělce a Dubliňany mám už doma. Ale jestli to vydává Argo, tak by to možná stálo za ty peníze (Odyssea mám z Arga, jak vyšel v r. 1999, ty ostatní jenom jako paperback).

Divocí detektivové jako román na způsob Umberta Eca? Ale kdeže, s tím to nemá vůbec nic společného. Vlastně je to román o mexické literární avantgardě s autobiografickými prvky. Jako "příběhovou" knihu bych to tedy neštítkoval. Jsem asi v polovině - prvních stotřicet stran je vyprávění v ich formě způsobem deníkových záznamů v průběhu jednoho roku, celá rozsáhlá střední část, kterou teď čtu, je složená z mozaiky velkého množství fiktivních výpovědí za následující období dvaceti let, ve kterých se hl. hrdina - vypravěč předchozí části - téměř neobjevuje, jako by se pohyboval v paralelním neviditelném prostoru, a závěrečná část má být opět vyprávěna jím. Ještě to příští týden shrnu, až to dočtu. Každopádně se těším na 2666. A ještě bych doporučil jeho kratší prózu Chilské nokturno, to je sice úplně jiná káva, ale "příběhové" to tedy taky moc není ;-). Ale já mám pro latinskoamerickou literaturu slabost..

Jasně, Hlava XXII. se podobá Švejkovi asi natolik, že jde o cynicky vyprávěný rozsáhlý román s poměrně absurdními prvky (všichni ví, co vlastně znamená "hlava XXII.", že...), který vyznívá celkově dost tragicky. Ale srovnávat se Švejkem mě to tedy nenapadlo, i když už je to nějaká doba, co jsem to četl. Ale možná se mi víc líbil Gold za všechny peníze - tam je přeci jen to intelektuální akademické prostředí, takže se u toho člověk víc pobaví ;-).

143Sandiik
Muokkaaja: syyskuu 1, 2010, 2:12pm

Se Švejkem to vážně nemá smysl srovnávat. Společný je jen jakýsi obecný rámec. V obou knihách jsou velitelé neschopní namyšlení volové, kteří se zpravidla bojí fronty jako čert kříže, v obou je neschopný slabošský kaplan a to je, tedy kromě té obecné protiválečnosti, asi tak všechno.
Zatímco u Švejka není úplně jasné, jestli je tak hloupý nebo tak rafinovaný, u Yossariana víme naprosto přesně, že není ani blázen ani hlupák, ale prostě jenom "trpí" normálním pudem sebezáchovy, což je v tom masovém "sebeobětování pro vlast" poměrně nápadné. Velmi komické a absurdní situace střídá množství velmi naturalistických momentů souvisejících s bojem, umíráním a smrtí. Navíc i formálně je Hlava XXII postavená odlišně a daleko vynalézavěji. V podstatě je to obrovská skládačka často zcela absurdních historek s výrazně porušenou chronologií. Z čistě literárního hlediska je to celé vybudováno naprosto brilantně a čtenář se v tom obrovském množství postav a dějů, jejichž posloupnost si navíc skládá sám v průběhu čtení, kupodivu velmi dobře orientuje. Konec konců, o Hellerově obrovském talentu vypovídá už to, jak dokáže v několika větách naprosto přesně a nesmírně živě charakterizovat jednotlivé postavy.

144_eskarina
syyskuu 2, 2010, 1:35pm

fauxthum
já ty knížky mám taky, česky i anglicky, ale potěšilo mě velice, že Joyce ještě nepovažují za absolutně "mrtvého" autora, což jsem slyšela nedávno od jednoho profesora - že Joyce je dávno, dávno překonaný.

Shodou okolností pak doporučoval Divoké detektivy, což zřejmě přispělo k mé opatrnosti k nim :). Podle toho tvého shrnutí to vypadá nadějně, tak to zkusím. Ale zas já právě latinskoamerickou literaturu (ze které jsem četla jen pár knížek od Marquéze a Tunel od Ernesta Sabata :o)) moc nemusím, nějak se do toho nedokážu vpravit.

1453497299
Muokkaaja: syyskuu 3, 2010, 6:01am

Ernesta Sabata neznám, ale Marquez není úplně nejreprezentativnější autor Latinské Ameriky (jen nejznámější, když nepočítám Borgese). Ale právě od Marqueze je kromě profláklých Sto roků samoty nejzajímavější Podzim patriarchy a Kronika ohlášené smrti. Jinak třeba rozhodně stojí zato Julio Cortázar - kultovní Nebe, peklo, ráj (Rayuella) je právě svojí formou, která je vytvořená jako skládačka, umožňující různé způsoby čtení, poměrně proslavený. Jeho povídky taky stojí zato. Naní špatný z formálního hlediska ani Carlos Fuentes a jeho smrt Artemia Cruze, ale to už je taková klasika. A samozřejmě Borges - od toho stojí zato číst všechno. Chystám se taky na Vargase Llosu, ale toho jsem zatím nečetl, takže nebudu raději doporučovat. A v poslední době mě potěšil z té současnější prózy Enrique Vila-Matas a jeho hravý Bartleby a spol., který vyšel v edici Transatlantika (i když se jedná o španělského autora, ne latinskoamerického).

146_eskarina
syyskuu 4, 2010, 12:00pm

Ok, píšu si, něco z toho zkusím a pak poreferuju. Takže dík za tipy - i vzhledem k tomu, že sama od sebe bych se do toho asi hned nepouštěla, cítím jakýsi závazek zorientovat se nejprve v evropské literatuře. (Nicméně teď jsem dočetla Jana Kryštofa od Rollanda a říkám si, od evropské klasické klasiky raději na nějakou dobu dále :).)

1473497299
syyskuu 6, 2010, 5:39am

Jana Kryštofa jsem četl tak před rokem a bylo to poměrně vyčerpávající. Nějak jsem tomu úplně nemohl přijít na chuť, i když jsem se opravdu snažil, a nebylo to imho tou rozsáhlou délkou. Vlastně mě moc nebavilo ani Dobrý člověk ještě žije a Petr a Lucie. Rolland nepatří mezi moji oblíbenou klasiku...

1483497299
Muokkaaja: syyskuu 10, 2010, 5:12am

Takže pokud to ještě někoho zajímá, tak Divocí detektivové jsou super. Tedy rozhodně jsem ještě nikdy nic takového nečetl. Mají tři části - jak už jsem psal - prvních 130 stran tvoří deníkové vyprávění jednoho z hl. hrdinů, pak následuje hlavní rozsáhlá část tvořená výpovědí velkého množství postav, kteří víceméně měli co do činění s dvojicí hlavních hrdinů - Odysseou Limeme a Arturem Belanem (jedno z autorových fikčních altereg) - v období následujících dvaceti let. Vtipné je, že v celé téhle části se o postavě vypravěče z první části vůbec nic nedozvíme, jakoby vůbec nikdy neexistoval, ačkoliv na konci první části lze předpokládat, že měl s dvojicí "divokých detektivů" hodně co do činění Jedna z postav dokonce tvrdí, že tento člověk vůbec neexistoval, jelikož je historik, který se zabývá bludrealismem n. tzv. žaludečním realismem (aluze na Bolaňovu skupinu infrarealistů - umělecká anarchistická skupina na pomezí beatniků a surrealistů) a tohle jméno nikdy neslyšel (téma zmizení je pro latinskoamerickou prózu poměrně typické - viz třeba zmiňované Cortázarovy povídky). Následuje třetí část, která navazuje na první a je vyprávěná opět stejnou postavou formou deníkových záznamů a která dodává předchozímu určitý nejasně uchopitelný rozměr. Co mi připadá na Bolaňovi nejzajímavější je jeho jakási neuchopitelnost - není jasné, co je ve velkém množství textu pro vyprávění relevantní a co ne, některé zřejmě podstatné věci se vůbec nedozvíme, některé zavádějící redundantní informace a drobné digrese zde naopak jsou, takže výsledek tvoří určitou mozaiku, ze které vystupují určité vzory, ovšem je třeba aktivního percepčního přístupu - čtenář je autorem neustále uváděn v pochyby. Pokud bych jej k někomu chtěl přirovnat, napadá mě Michael Haneke - některé jeho filmy jsou taky takové mozaiky, ze kterých narativní struktury vystupují a zase se v nich ztrácí (Caché, Code inconnu, Das Weiße Band). Bolaňo tedy Joyce překonal asi tak, jako Haneke překonal Godarda, Resnaise a spol., když už někdo chce srovnávat.

Mimochodem, teď jsem začal číst Světoběžníky na leteckém dni od Eduarda Hermacha - nemá s tím někdo zkušenosti?

149_eskarina
syyskuu 13, 2010, 5:04am

Mně Jan Kryštof taky připadal poněkud vyčerpávající (vzhledem k Rollandově patetičnosti a rozmáchlosti), nicméně i přesto je to myslím podnětná kniha (pro mě bylo asi nejvíc zajímavé sledovat Rollandovu argumentaci/analytické poznámky k socialismu, případně jeho pohled na vztah socialismu a humanismu; není to tak ploché a ideologické jako třeba Pekař Jan Marhoul. "Lid" není jen dobrý, čistý, absolutně nevinný, je tu i pohled z druhé strany, což je imho zásadní.)
A pak je tam i dost hluchých míst, proto jako finální pocit vyčerpanost.

Jinak "aktivní percepční přístup" je imho bezpodmínečně nutný i při čtení Joyce, ačkoli kompozice textu je jiná (myslím tím to matení čtenáře při určování podstatných a nadbytečných informací). To srovnávání jsem zmínila jen jako jeden ze svých důvodů nedůvěry k Divokým detektivům, sama bych to nedělala (předpokládáme-li "překonávání", předpokládáme i lineární, progresivní vývoj, což v literatuře imho není).

150_eskarina
syyskuu 20, 2010, 1:40pm

Mám půjčené Divoké detektivy... LT říká, you will love it, tak uvidíme :).

(Jen tak mimo: dopouštíte se taky zaujatého předhodnocení knihy na základě toho, jak je vytištěna? Osobně velmi nedůvěřuji takovým, které jsou na tlustém papíře velkými písmeny... jakože české vydání DD je. No nic, třeba v Argu nechápou nebo mají jiné úmysly.)

1513497299
syyskuu 23, 2010, 3:44am

Takové předpojatosti se tedy obvykle nedopouštím. Já čtu občas takové blafy, že kdybych se měl ještě zabývat tím, že jsou příšerně vydané, dostal bych se do totální frustrační estetické pasti. Ale to není případ Arga a DD. Náhodou zrovna Argo o své knihy z hlediska cover designu docela dbá a i když se mi ne všechno od nich líbí, vždycky je to alespoň nějak originální nebo výrazné. IMHO spousta knih (a spousta kvalitních knih) se vydává mnohem hůř a to jak z hlediska grafické podoby obálek, tak z hlediska typografie, kvality papíru atd. Se podívej, jak vypadají některé knihy třeba z Votobie nebo z Portálu nebo z Academie. A to jsou jen ty nejznámější příklady (nemluvě třeba o takových věcech, jako je BB Art). DD jsou podle mě vytištění na tlustém papíru velkým fontem proto, že ve světě se jich prodalo docela slušné množství (fenomén, který tak úplně nechápu...a nemyslím si, že to lze jednoduše vysvětlit názvem, který zní docela detektivně ;-) ), takže bylo lze očekávat, že se kniha bude široce a dlouze prodávat i u nás (pokud vím, tak min. rok před Vánocemi se její prodejnost vyhoupla mezi deset nejprodávanějších titulů). Tudíž byl od Arga logický krok, že ji vydali takto - řekněme více user-friendly. Pro mě tedy kein Problem.

152_eskarina
syyskuu 24, 2010, 1:13pm

Slyšela jsem i jiný lidi podivovat se nad tím, že zrovna Divocí detektivové jsou bestsellerem, protože mainstreamová literatura to není - takže Argo chápu, nicméně mi taková úprava obecně vadí. Jednak mi připadá, že to tu knížku jako by "ředí" (asi nevím, jak bych to popsala konkrétněji), a jednak se to pak nedá nikam brát, neboť je to objemné, těžké a neskladné.
Ale včera jsem začala číst a je to good navzdory nesympatické úpravě :).

153rionka
syyskuu 28, 2010, 7:37am

jelikoz v posledni diskusi vsichni ctou same chytre veci, dovolim si pochlubit se, ze miluji sci-fi a fantasy, ktere jsou obecne povazovany za brak (chyba!). nedavno jsem docetla ohromne divny (t.j. skvely) Vurt od Jeffa Noona. to ani neni sci-fi, mestska fantasy ani kyberpunk, spis haluz. droga. psycho. ale ma to ohromny cesky preklad a tak celkove je to uplne skvele. ale divne, varuju normalni lidi :)

154_eskarina
syyskuu 30, 2010, 6:52am

Fantasy a scifi (a komiksy a tak, co se řadilo do kategorie "brak") se myslím už takto zle neposuzují, minimálně na akademické půdě (myšlenka sémiotické demokracie a podobné šílenosti jsou mocné).
Sama se ve fantasy a sci-fi moc neorientuju a nějak si nemůžu najít čas se v tom důkladně přehrabat, což je hlavní důvod proč to nečíst, protože jako všude jinde, odpad tu prostě existuje, to určitě uznáš. Posledně mě okouzlil Jonathan Strange a pan Norrell, ale to asi není čistokrevná fantasy; mám naplánováno Nevewhere (asi jsem poslední člověk na světě, co to ještě nečetl), ale jinak klasická výmluva, není čas a priority jsou jiné. Ale můžeš doporučovat :).

1553497299
lokakuu 1, 2010, 6:54am

rionka: SF/fantasy bezpochyby mezi "chytré" věci patří. Neřekl bych, že jsou obecně považovány za brak - to je dnes už docela dost těžko udržitelný ignorantský postoj. I když je pravda, že v jedné knize o historii angl. literatury, která patří mezi stežějní učební materiály na anglistice na UP (nemůžu si teď vybavit název a jméno autora), je štítek v rejstříku "kybernetická próza" a je pod ní uveden Thomas Pynchon - např. takový William Gibson, Philip K. Dick nebo Bruce Sterling neexistují (a to se tam míhá i třeba takový William S. Burroughs - hold nepsat SF ale ´"psychedelickou prózu" ;-) ). Ale myslím, že na to má nemalý vliv vydavatel - když něco vyjde třeba v Argu, tak to ´"seriózní" společenská periodika nemůžou ignorovat (např. ten Philip Dick) a dostane se to i mezi ty klasičtější fantastikou neposkvrněné inkousty. Když vydá Talpress Stephensona, tak si toho většina lidí vůbec nevšimne (a navíc je pravděpodobné, že vyjde v otřesném překladu, jako poslední kauza Rtuť, za kterou Sichingerovi dostali Skřipec). BTW: před Vánocemi by se měl na pultech objevit Stephensonův Anathem v překladu Kotrlého, takže doufám, že tentokrát to Talpress se svým malomyslným přístupem neposere.

156_eskarina
lokakuu 20, 2010, 3:06pm

Takže Divocí detektivové:
úvodem pro jistotu poznámka, že se mi ta knížka zdá být nepochybně nadprůměrná, i když ne výjimečná.
V kontextu latinskoamerické literatury ji posoudit nedokážu, takže hodnotím skrze svá evropská a na modernismus spoléhající měřítka.
1 - příběhové mi to připadá dost :). Nezáleží na tom, že to není jen jeden příběh, ani na tom, že ta jednotlivá vyprávění nejsou lineární, ani na tom, že jejich sled je úmyslně zmaten. Jestliže se na víc jak pěti stech stránkách probírají "jen" lidské vztahy, je to vskutku vyčerpávající (chtěla bych aspoň sem tam nějaký popis předmětu, případně nějakou reflexi, ne jen drmolení). Složitější než orientace ve spletených příbězích pro mě bylo zapamatování si všech jmen, dost se mi to slévalo.
2 - forma se mi líbí, nicméně multiperspektivní vyprávění samo o sobě je snad pro postmoderní literaturu předpokladem, ne ozvláštněním (imho). Třetí část mi připadala dost nadbytečná, skoro rušivá, ačkoli obrázky to ještě částečně spravily :o).
3 - stylisticky velmi dobré, ale neobjevila jsem jedinou větu, kterou bych si chtěla přečíst dvakrát, o "osobité poetice sebezničující, šibeniční ironie" (jak je psáno v jedné recenzi) bych rozhodně nemluvila (myslím, že bych musela číst velmi, velmi důkladně, abych byla schopná aspoň zlomkovitě identifikovat
"rukopis" autora, je to pro mě nerozlišitelné).
Jinak, mnohé se mi na té knížce líbilo, ale jsem zvyklá psát jen o negativních momentech :) a chvály je všude plno (byť se sem musí započítat mnoho pseudointelektuálních bezzubých poznámek, na které by kniha sama jistě plivla :)).
Určitě bych to bez výčitek doporučovala dál, ale pro sebe jsem si vyvodila malý závěr, že povídky by pro příště mohly být lepší volbou.

157Polarski
helmikuu 7, 2013, 5:35pm

Tak zkusíme trochu oživit diskuzi...
Když už jsem u té fantasy, tak já momentálně čtu sérii Malazská kniha padlých(s. erikson, talpress). Je naprosto úžasná záležitost. Na rozdíl od třeba momentálně populární série Píseň ledu a ohně tady má magie a hlavně bohové a polobohové(ascendenti) velký význam, někteří jsou i hlavními postavami. Nevím jestli mám říct, že je tady systém magie propracovaný, ale rozhodně je velmi různorodý a velmi složitý, s každým dílem se člověk vždy něco nového pochopí. Docela by mě zajímalo, jestli i třeba sám autor tu magii plně "ovládá". Ale hlavně člověku to ani nevadí, mě osobně přijde, že pokud ani největší kouzelníci univerza magii plně nechápou, tak proč by měl čtenář... :-). Mnoho lidí asi může odradit, že autor se moc nezabývá vysvětlováním ale teprve v průběhu děje vše pomalu vyplouvá. Proto člověk musí číst opravdu pozorně a v klidu. Pro mě určitě jedna z nejlepších fantasy sériích.
Byl bych schopen toho napsat mnohem víc, ale nevím jestli by to někoho zajímalo... :-)
Takže četl jste někdo, slyšeli jste o tom, máte na sérii nějaký názor...? Docela rád bych si přečetl další názor.