Knihy a filmové plátno

KeskusteluKlub knihomolů

Liity LibraryThingin jäseneksi, niin voit kirjoittaa viestin.

Knihy a filmové plátno

Tämä viestiketju on "uinuva" —viimeisin viesti on vanhempi kuin 90 päivää. Ryhmä "virkoaa", kun lähetät vastauksen.

1Sandiik
syyskuu 25, 2009, 1:47pm

Otvírám diskusi na téma filmu a knih. Co říkáte nas převody knih do filmové podoby? Co máte radši? A nebo se to nedá šmahem určit? Jak kdy? Tak uveďtě nějaké příklady.

A sám rovnou "předhodím" ctěnému publiku první dva konkrétní převody literárních děl do filmové podoby: Ostře sledované vlaky a Markéta Lazarová... Máte v tom i onom případě radši knihu nebo film? Proč? A čím se podle vás ty dva převody do filmové podoby vzájemně liší?

Povídejte, přehánějte, nebojte se... Na to, aby to tu žilo, přece nutně nepotřebujeme jen a pouze Mattoni ;o)

2tonda
tammikuu 17, 2010, 5:42pm

K výše jmenovaným filmům se vyjádřit nemůžu, protože jsem neviděl ani film ani nečetl knihy (asi bych se měl stydět, že? :-) ). Ale nad podobným tématem jsem se už kdysi trochu zamýšlel tady - http://www.inflow.cz/filmy-vs-knihy
Je to sice už víc jak rok starý příspěvek, ale od té doby se myslím nic nezměnilo. Filmů, které by předčily knižní předlohy, je jak šafránu.

33497299
tammikuu 20, 2010, 8:46am

Markéta Lazarová - raději film (i když vančurova předloha je výborná, tak na Vláčilovi si dokonale ujíždím)
Ostře sledované vlaky - raději knihu (i když tahle Menzelova adaptace se mu celkem povedla - tedy alespoň když to srovnám s jeho ostatními pokusy o "převod" Hrabala a to vůbec nemluvím o tom jeho posledním - budeme raději dělat, že ten vůbec neexistuje...)

4Sandiik
tammikuu 20, 2010, 9:53am

Těší mě, že máme podobné pocity. Kardinální otázka. Proč tomu tak je?

PS: Ze zmenzelovaných Hrabalů mám raději Postřižiny, Skřivánky i Slavnosti sněženek. Skřivánky pro rafinovanost s jakou se pracuje s dějovými linkami a takovým tím "postupným odhalováním pravdy" (odborářova "nauka o hygieně", která se mění, dovysvětluje, reinterpretuje a staví na hlavu při každé další scéně v níž je hlásána). Taky je tu nejvolnější vztah předloha - film (takže odpadá jinak otravné menzelovo "otrocké opisování"). To souvijí s tím, že na scénáři Hrabal velmi aktivně spolupracoval, ušil jej filmu na míru a v podstatě, vytvořil zcela nový příběh. "Vlaky" ze všech převodů nevýrazněji "vykosťují" předlohu a ze spousty linek si vybírají pouze dvě, ale na druhé straně zachovávají hrabalovskou syrovost a tísnivost. Další Menzelovy hrabalovské pokusy už tuhle (tí)snivost nemají, neboť vše halí do podivného oblečku "hořké komedie", čímž vyprávění fundamentálně odnímají závažnost a naléhavost.

5iki123
tammikuu 28, 2010, 12:26pm

Kladivo na čarodějnice film je lepší než knížka. U knížky jsem se pozastavovala nad tím, že se tam opakují věty a to doslovně.

U filmů Noční hlídka, na motivy sci-fi (či městské fantasy) musím uznat, že jak film (filmy, jsou dva díly) tak knížky jsou originální svým zpracováním.

Můžu-li sem zařadit i Červeného trpaslíka... Hmmm, tady to je poněkud naopak. Nejdřív vznikl seriál, pak teprve knížky (a to hned celá série:)). A konstatuji, že opět to musím posuzovat jako samostatný umělecký záměr. Ať seriál tak knížky jsou skvělé. Bála jsem se, že se bude jednat o "opsání" scénáře k jednotlivým dílům. Ne, nestalo se tak. V každé knížce je asi 1% scénáře. Knížky naopak seriál doplňují a rozšiřují.

63497299
tammikuu 29, 2010, 4:39am

Tomu se říká novelizace, když vznikne kniha ex post. Většinou se to týká takových těch béčkových dobrodružných filmů, kterým se dostalo většího úspěchu. Např. Robocop (Ed Naha), nebo Indiana Jones (už si nepamatuji kdo to novelizoval ;-)).

U Noční hlídky podle mě jednoznačně vyhrává kniha a to po všech stránkách, pokud je možné to tedy takto posuzovat. Ten film přitom není špatný. Denní hlídku už jsem neviděl, ale Lukjaněnkova série si drží celkem slušnou úroveň celá. Poslední díl je možná trochu slabší (Poslední hlídka) a čtvrtý přidaný díl od Vasiljeva (Temná hlídka) nepočítám, protože to je taková lepší fanfiction - je to docela slabé.

Kladivo na čarodějnice jsem nečetl - hanba mi -, ale viděl jsem film, což je Vávrova klasika, kterou překonal sám sebe. BTW: když se někde opakují věty doslova, tak je to stigma nízké kvality? Co když je to autorský záměr, který tam nějak funguje? Nečetl jsem to, takže se jenom ptám.

7_eskarina
tammikuu 29, 2010, 12:54pm

Kladivo na čarodějnice od Kaplického raději nečíst, je to až podlézavé a v dnešním slovníku snad bulvární. (To už by mohlo být zajímavější - možná, zatím mám jen uloženo v knihovně - http://www.kosmas.cz/knihy/106641/kladivo-na-carodejnice/)

K doslovnému opakování vět - imho to nemusí znamenat nízkou kvalitu, ale v tomto případě tomu tak je. Když jsem si to zařazovala do záznamů, napsala jsem k tomu poznámku: "Ačkoli se Kaplický pokouší psát poeticky, tzn. vykreslovat vše sugestivně a malebně, občas používá nezvyklé metafory několikrát za sebou, což působí nehezky. Taky není příliš dobré explicitní rozdělení dobra a zla v příběhu, jak s ním autor pracuje – nenechává čtenáři naprosto žádný prostor pro vlastní konceptualizaci příběhu. Boblig je prostě hajzl už od začátku, naproti tomu Lautner je osvícenec a moudrý kněz."

Takže to nefunguje a spíš než autorský záměr to je nešikovnost (případně lenost).

8iki123
Muokkaaja: tammikuu 29, 2010, 2:31pm

Doslovné opakování vět... Je to věc autora, opravdu. Například klasická pohádka O kohoutkovi a slepičce:), začnu-li od píky. Tam to má svůj účel. Procvičování paměti, možná taky stupňování. Je to taky symbol toho, jak se slepička kohoutkovi obětuje.

U některých autorů, např. u Tolkiena (no, ano, možná to je z toho cítit, jsem fanda :D) hrdinové vypráví svůj příběh. Nejdřív doslova, čtenář si může tak zopakovat příběh sám spolu s hrdiny, a pak ten příběh je jakoby vypuštěný, jen je naznačeno, že hrdinové jej vypráví. Neopakují "stále stejná slova"(:)).

Při psaní odborných prací taky by kapitoly měly mít určitou soudržnost. Také tam jde o opakování. A je dobré, že to opakování by mělo proběhnout 3x, tuším za celou práci, a pokaždé jinak. Ano, i tady je ono magické číslo tři. :)

9Sandiik
Muokkaaja: tammikuu 29, 2010, 2:47pm

Teď jsem se dal do nového sledování ruského seriálu "Sherlock Holmes a doktor Watson" a výtečně se u toho bavím, protože to je nabité skvělými vtípky a má to skoro parodické vyznění. Zároveň běží v kinech film zpracovávající totéž téma, přičemž je prý především akční a thrillerovitý ale ti, co jej viděli zároveň oceňují velikou věrnost literární předloze. A pak tu máme taková ta klasická zpracování téhož, kde je Holmes oním seriózním, vážně míněným detektivem na volné noze, řešícím s přehledem jednotlivé případy a mezitím hrajícím na housle...
Proč to píšu?
Fascinuje mě, kolik toho ta předloha "vydrží", aniž by to bylo nějakým překrucováním či parodováním. Třeba u toho ruského Holmese si člověk velice silně uvědomuje to, že ty detektivky (ač jinak skvěle napsané) mají zkrátka v sobě mnoho z "brakové literatury". Tím je ovšem nechci snižovat, koneckonců, literární reflexe braku je nejen bohatá, ale i nesmírně zajímavá. Spíš by mě zajímalo, co říkáte na tu širokou paletu možností práce s literární předlohou. V čem tkví ta bohatost? Může to ukazovat kvalitu? Nebo naopak nekvalitu? Je ta bohatost obsažena už v předloze, nebo je až výsledkem filmových a televizních zpracování?

10iki123
tammikuu 29, 2010, 2:49pm

Domnívám se, že opakování a přepracování literární látky je takovým prubířským kamenem. Je na scénáristovi, režisérovi a dalších jak se s literární předlohou poperou.

113497299
helmikuu 1, 2010, 3:47am

iki123: Jasně, neměl jsem na mysli opakování témat v odborné literatuře na americký způsob, kdy se předmět pozornosti neustále probírá, převrací ze všech stran a hromadí se jeho explikace v nadbytečné kazuistice, ani "převyprávění" příběhu v příběhu (metatextovost), ale čistě jenom doslovné opakování vět nebo celých odstavců, jak na to vtipně odkazuje třeba Italo Calvino v románu "Když jedné zimní noci cestující...", kde se náhle zopakuje ta samá stránka textu, což je pak autorem komentováno, jako taková ta současná manýra moderní literatury opakovat doslova celé odstavce. Zajímalo mě spíš to, jak si na tom z tohoto hlediska stojí Kaplický - podle _eskariny si na tom stojí nehezky, takže jsem zvědav na vlastní zkušenost, protože nepřečíst si Kaplického text by byla ostuda.

Sandik: Já jsem nového Sherlocka Holmese od Ritchieho viděl a podle mě je to docela vtipné: Sherlock Holmes jako detektiv drsné školy s geniální dedukcí a neodolatelným šarmem nedbalé elegance. Mimochodem: objeví se tam i postava profesora Moriartyho a docela rád bych viděl pokračování, kde by hrál ďábelský profesor centrální roli...